přemýšlel jsem ráno, v poledne, večer. Pořád. Mám tajné zásoby. Doma všude. Kdekoli jinde jsem nesvůj. Asi tušíte, co jsem zač.
Alkoholik. Jasný důvod k rozvodu. I po víc jak dvaceti letech. Obdivuhodná ženská trpělivost, uvědomuju si zpětně. Až u soudu mi to pořádně došlo. Už bylo pozdě. Rozvedli nás. Díky mé ženě, tedy bývalé, jsme zůstali přátelé. Auto jsem si mohl nechat. Tímto mi byla dobromyslně doporučena motivace k svépomocné kontrole. Pravda, za volant jsem usedal vždycky střízlivý. Moje ex mi tedy hodila záchranné lano. Pak se znovu vdala. Z dřívějšího rodinného uskupení mi zůstal věrný jenom syn. Jenže zatoužil po cizině. Zakotvil v Anglii. Měl jsem dobrý úmysl dát se po rozvodu do kupy. Zanechat pití úplně. Ovšem neblahé okolnosti mi srazily vaz. Ex i syn mají svůj nový život. Tak jsem svoje předsevzetí nezvládnul. Pil jsem jako duha.
Po roce jsem ustrnul nad svou zchátralostí. Přibližně v té době jsem několikrát přistihl ex manželku v synově bytě. Chodím ho opečovávat a vylepšovat. V střízlivých dnech na to mám. Můj šestý smysl, nezpacifikovaný alkoholem, mi dával najevo nespokojenost bývalky s novým mužem. Dokonce se projížděla mým odstaveným autem. Už dlouho jsem v něm neseděl kvůli častému pobytu v lihovém deliriu. Troufl jsem si sáhnout po naději. Já jsem totiž svou ženu nepřestal milovat. Rozhodl jsem se pro pomoc. Zatočit s pitím.
Ocitl jsem se na detoxu a to byla jízda. Tvrdý režim znamenal nekompromisní plnění úkolů včetně psaní několikastránkových deníků. Nikdo se s nikým nepáral. Vojna byla proti tomu procházka růžovým sadem. Došlo mi, že už jsem na takové martyrium starý. Na revers jsem odešel. Musím ovšem zmínit, že s tím reversem mi pomohla moje žena. Nerad říkám bývalá, tvrdím, že pořád k sobě patříme. Má celkem významný post na geriatrii. Asi mi svitlo, jak na to. Požádal jsem ji o dobrovolné přijetí tam. Do konce života se na to nedá zapomenout.
Všudepřítomná demence, dvojice v plenkových kalhotkách, kdysi inženýr a kdysi lékařka, se vodí za ruce. Ona jeho nutí do jídla, tak hergot, jez! On, po celou dobu klidný a nevýrazný, se náhle unáší hněvem. Chceš dostat pěstí? Bizarní svět! Zapomenout se nedá ani na pacienty po propitém životě. Ploužící se stíny z kdysi statných person brutálně svědčí o sesunu mozku na samé dno. Tak tohle nechci, skoro brečím na rameni svojí ex. Než takhle skončit s devastovaným mozkem, to radši budu dobrovolným abstinentem.
Rozhodl jsem se. Okamžitě. Doma všechen chlast vyleju do záchodu. Bude ze mne nový člověk, slibuju si. S ušetřenými penězi a nadějí, že se s mou bývalkou zase dáme dohromady. Hned jsem si nalistoval připomenutí oblíbeného Exupéryho. Jsem tady provizorní a potřebuji být. Být při svém životě.
Jsem zoufalý nadšením. Já se snad vyléčím!
