Důchodový věk v Česku se neustále prodlužuje. V minulosti stanovená pevná hranice pro odchod do důchodu, kdy byl rozhodující odpracovaný počet let a u žen navíc počet dětí, se již stává minulostí. Odchod do důchodu po roce 2012 bude nadále provázet prodlužování důchodového věku, což by teoreticky mohlo znamenat, že lidé, kteří se narodí třeba v roce 2020 půjdou do důchodu třeba v osmdesáti letech. Je pravda, že existují lidé v důchodovém věku, kteří pracují a jsou rádi, že jsou mezi lidmi a mají nějakou tu korunu k dobru, ale velká většina obyvatel je v důchodovém věku ráda, že je ráda. Navíc, existuje mnoho profesí, které nejdou vykonávat již v současném důchodovém věku, natož tak v osmdesáti.
Ve většině vyspělých států Evropské unie tento systém již funguje. Faktem zůstává, že ve věku 65 skutečně pracuje jen každý třetí. Zbytek dává přednost odchodu na předčasný důchod. Otázkou je, co lidé, jejichž profese je od určitého věku těžko vykonávatelná, a pravděpodobně půjdou do důchodu předčasně? Tito lidé by si měli automaticky spořit ještě více než všichni ostatní. Paradoxem zůstává, že mnoho z těchto profesí není příliš dobře placeno, spíše naopak. Navíc, většina zaměstnavatelů dá přednost někomu mladšímu, silnějšímu a výkonějšímu. Koneckonců již dnešní padesátiletí často nemohou sehnat práci. Znamená to tedy, že by měl člověk celý život šetřit z ničeho, aby ve stáří nemusel umřít bídou nebo vyčerpáním?
Stát sice díky zvyšování důchodového věku něco málo ušetří, ať už díky tomu, že bude občanům vyplácet penzi později, nebo kvůli nižší částce, protože čerpání předčasného důchodu je pro mnoho občanů nutností, protože již nemohou pracovat nebo jsou nezaměstnatelní. Spořit na stáří je určitě důležité. Lidé by se určitě neměli spolehat na to, že se o ně někdo bude starat. Máme teď sice ty tři důchodové pilíře a tisíc a jednu možnost, kam investovat, ale kdo z těch, co pobírá celý život minimální plat si to bude moci dovolit? Kdo z těch, co pobírá nižší plat bude ochoten si celý život odříkat? Jako každá investice negarantuje ani druhý pilíř stoprocentní návratnost. Může se tedy občan spolehnout na to, že bude mít zajištěné stáří?
