Potravinové skandály? Ještě chvíli a nic nás nepřekvapí!

V poslední době se neustále setkáváme se zprávami, které se týkají špatné kvality potravin. Vypadá to na lavinu, která nemá konce. Nejdříve se objevila kauza s posypovou solí v potravinách, pak skandál s koňským masem v hovězích výrobcích a občas na nás samozřejmě vyskočí nějaký ten kostlivec obchodních řetězců v podobě prošlých potravin, přítomnosti nezvaných hostů v potravinových skladech a podobně. Je neuvěřitelné, co všechno je v dnešní době možné a jaké problémy s potravinami mohou být. Člověk by řekl, že už není čemu se divit, ale výrobci a prodejci potravin nás dokáží neustále znovu a znovu překvapovat. Opravdová škoda, že většinou v tom negativním slova smyslu. Situace se jeví jako rok od roku horší, takže je velká šance, že nás za pár let už opravdu nepřekvapí vůbec nic.  
Říká se, že ve většině případů se jedná o polské výrobky, a tak mnozí z nás začali kontrolovat zemi, ve které bylo zboží vyrobeno. Ale ejhle, v tisku několikrát uvěřejnili, že se nejedná pouze o výrobky v Polsku vyrobené, ale i ty, které tam byly pouze zabalené. Navíc, země původu a úpravy výrobku je na obale ve většině případů hezky schovaná. Takže každodenní nákup potravin je nejen honička po supermarketě, ale i studium a důkladná analýza potravinových etiket. Samozřejmě není řečeno, že každá Polská potravina je závadná, ale po pár zkušenostech, je většina spotřebitelů opatrnější, takže na to ve finále doplatí i kvalitní výrobci.
Podle šéfa Polské obchodní komory Waldemara Nowakowského je problém v systému. Poláci vyvážejí hodně a kontroly nedokáží zastavit i nekvalitní zboží. To by se možná dalo v uvozovkách i pochopit - systém je děravý, potravin hodně a kontrolorů málo. Ale dá se pochopit to, že se sami dobrovolně ženeme do záhuby? Nakonec jsme to přece my, běžní spotřebitelé, kteří si potraviny kupujeme. Jsme to my, kdo se rozhodujeme, jestli dáme přednost kvantitě před kvalitou, zda si koupíme křehčené kuřecí v akci v supermarkětě nebo kvalitní, možná draží kuřecí od řezníka. Řada lidí již pochopila, že ušetřit se dá i jinak, než kupovat všechno v akci. Nakupují základní potraviny, případně nezbytné výrobky k přípravě pokrmů, pečlivě kontrolují, zda neobsahují velký podíl náhražek a raději nelení a pokrm si připraví sami doma, než aby si koupili polotovar nebo jinou rádoby napodobeninu oběda, která obsahuje tisíc konzervantů a je dvakrát dražší než příprava ze základních surovin.
Nekvalitní potraviny rozhodně nejsou jen problémem naší republiky nebo Polska. Jedna populární americká kniha vypráví o tom, jak světoví potravinoví giganti typu Nestlé nebo Kraft hazardují se zdravím svých zákazníků. Kolik přidávají do potravin při honbě za vyššími zisky konzervantů, cukrů a solí. Co je na publikaci nejzajímavější, je to, že odhaluje vnitřní fungování potravinářského průmyslu a podrobnosti, jak tyto potravinářské giganty utrácí miliony dolarů za to, aby vytvořily jídlo, které jíme, ještě návykovějším než je. Dokonce se v ní píše, že zpracované potraviny jsou navrženy tak, aby lidé cítili hlad, což by i dávalo smysl, protože není nic neobvyklého, že po požití některých potravinářských výrobků bychom si za čtvrt hodiny dali stejnou porci klidně znovu.
Z toho vyplývá, že to, co ušetříme na levných potravinách a potravinových náhražkách, zase utratíme v lékárnách a u doktorů, až se budeme léčit z problémů, které nám tyto potraviny způsobily. Pozitivní na tom je to, že uděláme alespoň něco pro ekonomiku. Nejdříve podpoříme potravinářské řetěžce a následně přelijeme své finance do farmaceutického průmyslu, pak přilepšíme pojišťovnám a dalším společnostem, kterým na nás tak "záleží". Velkou roli v celém tomto problému hraje konkurenční boj obchodních řetězců, kterých je u nás více než je zdrávo s následným tlakem na dodavatele dodávat potraviny za co nejnižší ceny, často pod výrobními náklady, a pak také nedokonalá legislativa, která neumožňuje dostatečně pádné potrestání těchto nečistých praktik. Zkrátka a dobře, my běžní občané nemáme mnoho zbraní, kterými bychom proti nekvalitním a "vražedným" potravinám mohli bojovat. A ruku na srdce, není vůbec jednoduché zjistit, zda je potravina závadná nebo ne. Jediné, co snad každý z nás může udělat, je podpořit české zemědělce a výrobce potravin s dobrou pověstí a občas, každý dle svých finančních možností, investovat do kvality. Koneckonců třeba italská kuchyně na tom postavila celou svou kariéru. Vše se připravuje pokud možno ze základních surovin a nejlépe přímo od výrobců. Skvěle chutná, je zdravá, bez konzervantů, podporuje kvalitu a svět ji miluje. Třeba bychom se také mohli inspirovat.