Nikdy nezapomeneme 21.8. 68 /pozdní doba borůvková

Dnešní výročí srpnové okupace čili ofenzívy spřátelených vojsk RVHP budiž nechvalnou připomínkou vměšování se do suverenity našeho státu. Jakési memento, anebo Never more, které nelze jen tak bez povšimnutí pominout.

Dnes si připomínáme vojenskou a násilnou akci, invazi bolševiků, která měla zdecimovat jakýkoliv odpor občanů proti zlovůli východních okupantů, dnes je právě 53 let tomuto nechvalně proslulému vojenskému puči...

Nedlouho po padesáti letech však máme velkou naději, že se tato událost již nebude opakovat. Nejen díky svobodným volbám. Že náš velký Čech Jan Palach nezemřel nadarmo, že jeho zápalná oběť byla nadčasově platná i současnému dění si múžeme připomínat veřejně beze strachu. Vzpomínejme i na dnes již objasněnou, a to násilnou smrt Jana Masaryka, který po sovětském vzoru, jak je obecně známo, vypadnul  z okna.

Situace tehdy byla po okupaci zlá a občané vnímali tento násilný počin jako narušení svébytnosti státu, který se v rámci  pražského jara hlásil k demokratickým systémům. Totalitní zřízení sovětů však vnímalo Československo, kdoví proč, za svoji sféru vlivu. Možná měli na paměti "osvobození rudou armádou", což bylo v roce 1945 spíše jen jakési symbolické předání moci nad dotyčným /československým/ územím.

 Přitom i naše kultura té jejich sovětské je na hony vzdálena. Jsem si jistá, že dnes by se jistě Češi takovéto okupaci bránili. Po osvětě, která je věnována školám a institucím dnes novodobou historii zná mnoho mladých lidí. Připomeňme si také světově proslulou píseň Bohdana Mikoláška Ticho, kvůli které musil  v totalitní době autor emigrovat. 

Také na rozdíl od šedesátých let nám zde v lesích cvičí domobrana, což je dobrým znamením, to kdyby snad chtěli rusové vystrčit opět čumák až k nám. Některé militantní organizace zde od těch dob přibyly, tedy to, že nyní cvičí a fungují. v lesích i na náměstích je jistě  věc pozitivní. 

Tady mne napadá asociace na krásnou pohádku "Tři veteráni" z osmdesátých let , jak se tam různými jinotaji řeší, kde všude už ten "rypák" byl a kde ještě ne...

Znáte to, kam šlápne jejich bota, tam tráva po padesát let neroste. Tak nyní po více než padesáti letech hlásím, že už začala růst! Dokonce i zemljanky, které na nás kdysi číhaly v Krkonoších při borůvkách zapadly, jsou zbořeny, zarostly borůvčím brusinčím a ani mí synové mi tuhle nevěřili, že by tam kdy byly. Vysvětlovala jsem jim, že v osmdesátých letech jsme měli jako děti zakázáno do lesa vstupovat, tedy na Debrnném u Hostinného, kde byl tehdy ruský vojenský prostor.

Byli tu, nelegální migranti a opruzovali tu více než dvacet roků, což už je vážně přes limit. Srpen 68, kdy přišlo o život mnoho českých občanů si musíme neustále připomínat a neusnout na jakýchsi pomyslných mírových vavřínech. V nynější době, kdy čelný představitel okupačních vojsk patří ke KGB, buďme tedy opravdovými vlastenci a nestraňme ruské národní ideologii, která podobně jako Matrjoška anebo Packman pohlcuje okolní poddajné státy. 

V knize Dálkový výslech se například dočteme: "Protiokupační folklór udělal z města /Liberec/ brzy jediný velký artefakt: nápadů, jak mařit okupaci bylo nespočitatelně. A nikdy nic tak dobře nefungovalo jako tehdy: tiskárna byla schopna za dva dny vydat knihu a vůbec různé podniky byly schopny udělat okamžitě téměř cokoliv. Vzpomínám na příznačnou historku: postrachem Liberce a okolí byla jakási stočlenná parta dosti drsných trampů, úřady si s nimi dlouhou dobu nevěděly rady. Tu partu vedl jistý Farář. Krátce po vpádu okupační armády se objevil tento Farář na radnici u předsedy a řekl mu:

"Šéfe, jsme vám k dispozici!" Předseda byl trochu zaražen, ale zkusmo té partě zadal úkol: "Dobrá, sundejte tedy v noci všechny cedule s označením ulic, aby se tu okupanti nemohli orientovat. Nehodí se, aby to dělalo SNB." Farář přikývnul- a druhý den ráno byly pod schody radnice úhledně srovnány všechny liberecké cedule- tedy žádné demolování: čekaly na dobu, kdy budou opět instalovány. Farář ohlásil splnění úkolu a žádal další. Vznikla z toho zvláštní spolupráce, jejímž výsledkem například bylo, že po dvou dnech měli členové Farářovy party a rukávech pásky Pomocné stráže VB a po městě chodily tříčlenné hlídky: uprostřed uniformovaný esenbák a po jeho bocích dva dlouhovlasatí trampové v džínách jako jeho pomocníci. Tahle parta také vykonávala nepřetržitou strážní službu na radnici, hlídala starostu a přísně kontrolovala všechny, kdo šli do budovy. Byly to sugestivní výjevy, když bylo třeba celé schodiště radnice plné těchto chlapců a oni při své službě hráli na kytary a zpívali: "Massachusetts", tehdejší světovou hymnu hippies. Toliko některé vzpomínky dramatika, spisovatele, humanisty prezidenta Václava Havla na srpnovou okupaci...

Proto zítra připomeňme svým  blízkým, hlavně dětem, tohle důležité datum!