Archa panenek...

Při rutinní selekci  odpadků u kontajnerů mne  jasksepatří zasáhly drsné záběry: vzhledem k povinnému sledování dětského pořadu Operace Jau mne šokoval pohled na otevřený kufr plný nahých tělíček panenek útlých těl, tak tenkých

že mi evokovaly pohled a ten mi prosím odpusťte, na mrtvá těla z lágrů...

Mám zato, že takovou velikou věc zcela jistě nevyhodilo žádné dítě, muselo to být zákonitě přivezeno autem.

Zželelo se mi nebohých panen většinou značky Barbie v krásném  kufru a zachránila jsem je před deštěm mrazem a nastávající tmou, v pouličním světle místo navíc vypadalo obzvlášť strašidelně, zbytky šedavého sněhu se hliníkově leskly, jen míjející auta z vedlejší hlavní silnice zlatě ožíhaly tuto syrovou scenérii. 

Byly téměř všechny navlas stejné, naštěstí měly tyto synchronizované plavovlásky porosty dosud hlavy neoholeny... Valná většina z nich měla světlý vlas, asi to byly Barbíny. Jenom asi dvě či tři byly brunetky a dva zřejmě Kenové, jak si pamatuji jméno kamaráda či protějšek této panenky.

Užasla jsem, nakolik pokročil vývoj hraček co se týče ohýbání kloubů u takovýchto panen. Mám sice děti, ale samé chlapce, takže přijdu do kontaktu spíše s autíčky.

Za totáče jsem si legendární panenku, kterou jsem znala pouze z obrázku velmi přála mít a šít si na ni oblečky. Režim však trval příliš dlouho, než abych si takto stihla v dětství hrát jako dnešní dívky.

Tehdy to bylo něco!  A tak mi nezbylo, než počkat si do celých třinácti let, až spadla železná opona a kdy jsem takové panenky spatřila na vlastní oči. A nestydím se říct, že v tu chvíli mne nic jiného v cizí západní zemi v městečku Bergamu nezajímalo víc. Vánoce v parném létě pro mne znamenaly pohrát si chvíli s domečkem pro panenky a pouhá manipulace s nimi,... Malé italské děvčátko překvapeně koukalo, jak si již odrostlá dívka s gustem hraje s jejími panenkami od Ruth Mosko. Byl to kulturní šok, připadala jsem si dočista jako v pohádce, prostě navštívil mne stav čisté euforie . Tyto dvě naše rodiny jsme navíc znaly již od druhé světové války, byl to zamotaný příběh a přátelili se již naši prarodiče...

Doma jsem samozřejmě měla několik panenek, ale byla to spíše miminka a pak ještě okrojované selky. Na ty se příliš šít anebo plést nedalo, nebylo to zkrátka ono. Při nedostatkovém zboží východní satelitní země jsem si mohla nejen o takové hračce nechat zdát.  

Bylo mi divné, že v době krize a aktuálně moderního filmu Barbie mohlo vůbec k nějakému takovému nedopatření dojít. Haldy Barbín! Ideální panenky a blondýnky v nesnázích... Pravda, některé měly odlomené ruce a nohy, kufr obsahoval i samostatné končetiny, ba i hlavy.

Byly všechny nahé a nazí, byli tam i nějací Kenové, obsahoval i horní a dolní  končetiny. Propletené, ušpiněné, údy do sebe samá ruka samá noha mi evokovaly válečné hrůzy.

Bedna, co obsahovala ideál, ideál nynější ženské krásy od dob Merylíny. Missky a jim podobné umělkyně se snaží dosáhnout právě takovýchto proporcí, které se ovšem až staly terčem vtipů o blondýnách, nejrozšířenějších hned po těch o policajtech. Nakonec podle zpráv i sám novodobý imperátor se přizpůsobil západnímu ideálu krásy. jeho nejnovější přítelkyně prý vypadá, jako by mi z krabice vypadla, nemohu si odpustit tento příměr...

Zde se nabízí jeden zcela nevhodný vtip, který jsem našla při googlování "Barbie" na sociální síti: "

Shlomo vracel večer z práce domů, když si vzpomněl, že jeho dcera má narozeniny. Takže zajel do nákupního centra Brent Cross a vyrazil do hračkářství."Jaké máte nejnovější panenky Barbie?" zeptal se prodavačky."Nově máme 'Barbie jde do fitka' za L17.99, 'Barbie jde tancovat' za L15.99, 'Barbie jde na nákupy' za L12.99, 'Barbie jede k moři' za L18,99, 'Barbie jde na Bar micva' za L17.99, 'Barbie slaví Chanuku' za L19.99 a 'Barbie slaví Pesach' za L9.99. A samozřejmě máme také'Rozvedená Barbie' za 350 liber," nabídla prodavačka."Proč stojí 'Rozvedená Barbie' 350 liber, když všechny ostatní jsou do 20 liber?" zeptal se Shlomo."To je tím, že sada 'Rozvedená Barbie' obsahuje Kenovo auto, Kenův dům, Kenovu loď, Kenova psa, Kenovu kočku a veškerý Kenův nábytek," odpověděla prodavačka." V osmdesátých letech byly v naší rezervaci zkrátka jen panny mrkací, krojované anebo ještě mončičáci, což byl jakýsi kompromis mezi pannou a plyšákem, obličej, dlaně, chodidla gumové plus tělo plyšové.

Zželelo se mi nebohých panen, takový krutý osud si věru nezasloužily. Jejich bývalá majitelka asi nejspíše odrostla, některé panny měly totiž punkové vzezření- účesy, líčení, neumělá tetování. Všechny měly nějaké ty šrámy, na těle, ale hlavně na duši, připomínaly mi z nějakého důvodu zmar ozbrojených konfliktů...

Shodou okolností jsem dnes někde z média zaslechla starou nadčasovou větu o tloušťce od Jima Davise: " Až přijde válka, tlustý budou hubený a hubený studený..."

Doma jsem je umyla, začala oblékat, nány nic neříkaly, byly za všechno vděčné, neodmlouvaly, že je nestrojím do značkových obleků. Učesané by mohly jít do společnosti, volit třeba, jenže to jsou dosud "bosorky", boty vyrábět neumím, taková kouzelnice nejsem. Nakonec označení Bosorka, pro mne celkem známé, táta mi tak v dětství říkal, věčně jsem totiž nenosila bačkory.

Synové z toho měli opravdovou show, nemladší přiřadil panenky k sobě, že jsou to jejich maminky, některé panny totiž byly ještě děti.  Později jsem zjistila, že ty punkové ženštiny jsou jakési jiné značky a jejich dress code jsou již od  výrobce. Lazaret panenek dosud  není hotov, ale dnes vyhlížejí spíše jako hippies, sem tam jsem jim i něco uháčkovala...

Cech panen kutnohorských to nebyl, jejich sebevědomí ale hned stouplo. Nyní působí o dost veseleji. 

Každá společnost jde obnovit, záleží na vůli jedinců. Nedávno jsme poslali ortézy synů z dětství tam, kde budou dnes nejvíce zapotřebí, snažme se pomáhat, jak je to jde...