Raúlovy ekonomické změny - to tedy brzo...

Už více jak deset let má (stejně jako mnozí další Kubánci) moje kamarádka doma svůj soukromý obchod se smíšeným zbožím. Nechce, abych tu uváděla její jméno, protože je stejně jako ostatní - i když jich ubývá-  členkou místního Výboru na obranu revoluce, ale především proto, že mi chce vyprávět, z čeho vlastně žije...

  Dennodenně sice musí vyšplhat několik pater budovy Edificio Areces na Paseo del Prado 106 po schodištích bez zábradlí, aby se dostala domů a mohla pak  prodat věci, které se jí podařilo získat někde jinde. 

My, co jsme zažili staré časy před Castrovým režimem, si pamatujeme malé obchody, skoro vždy situované na rohu, které nabízely velmi rozmanité a naprosto nepostradatelné zboží, například kosmetiku, psací potřeby, dětské oblečení, hračky, sladkosti... Obchůdky, zaplavující celou Kubu, byly povyražením pro malé  i velké a většinou v nich obsluhoval sám majitel.

Kamarádka říká, že právě díky svému černému obchůdku, rozesetém po šuplících, zavřených regálech, krabicích a igelitových taškách, si může každý den dovolit teplé jídlo. Za svůj důchod si párkrát zajde na trh pro trochu ovoce a zeleniny. Na víc jí nestačí.

Abych byla upřímná, nikdy jsem kamarádčin obchod neviděla. Nemám sílu tam vyšplhat. Ale je snadné si ho představit, podobných je spousta, po všech domech. Kubánce, stejně jako všechny bytosti na této planetě baví prodávat, kupovat, aby mohli prodávat nebo prodávat cokoliv jim kdo navrhne, především v zemi, kde stát tak špatně kontroluje tento aspekt každodenního života.

Pokud Raúl Castro skutečně dá zelenou všem Kubáncům, kteří chtějí mít svůj vlastní obchod - něco, co je naprosto proti socializmu -  pak se obchodníci vyrojí ze všech stran jako mravenci v cukrárně. Stačilo by, aby se všechno vrátilo k normálu, tak, jak to bylo předtím, dokud tu vládla demokracie. Říkají, věřte nevěřte, že přesně tak bude vypadat socializmus XXI. Století : směs volné ekonomiky  a čehosi dalšího; lektvar, jehož ingredience  budou teprve upřesněny.

A zatím, jako projev vzpoury a opozice ke zkrachovalému ekonomickému režimnímu modelu, moje kamarádka, stejně jako statisíce Kubánců, dobře ukrývá svůj obchod po šuplících, skříních, krabicích a igelitkách.