Generál v pyžamu

Zesnulý kolega Luis Báez, autor několika knih o politice na Kubě, se ani trochu nemýlil, když řekl, že příběhy, které se vypráví, se nezapomínají. V tomto případě odkazoval na život brigádního generála Juana Escalonu Regueru

Několik let po vydání knihy upadl Juan Escalona Regerav nemilost a státní rada jej na základě doporučení předsedy a předchozí porady s politickým byrem Ústředního výboru Komunistické strany zbavila funkce nejvyššího státního zástupce. Na konci oficiální zprávy vydané 24. března 2010 stojí, že „Escalona bude pověřen jinými funkcemi v sekretariátu státní rady.“ Skutečnost se ale jeví být jiná.

Pravděpodobně málokdo ví, že tento historický předák, velký přítel Raúla Castra, byl věrným spolupracovníkem Franka Paíse a Nilsy Espín v Santiago de Cuba; na rozdíl od nich však výstřely při útoku na vojenská kasárna Moncada v roce 1953 slyšel jen z dáli.

Juan Escalona je muž, který vstoupí do historie díky své neúprosné intervenci v soudním procesu proti Arnaldu Ochoa a dalším vládním představitelům zastřeleným v roce 1989. Do historie se rovněž zapíše jako vůdce zuřivé války proti kubánskému Hnutí za lidská práva, jehož členové byli pacifističtí odpůrci a nezávislí novináři, které nazval „zločinci v područí Spojených států.“

V rozhovoru, který v roce 2004 poskytl uruguayskému deníku ABC, mu novinář položil otázku týkající se kubánského novináře a básníka Raúla Rivero, signatáře Dopisu intelektuálům z roku 1991 žádajícího prezidenta Fidela Castro o propuštění vězňů svědomí a zakladatele zpravodajské agentury Cuba Press v roce 2005. Právě v tomto rozhovoru poukázal Juan Escalona na svoji neschopnost uniknout pravdě a lhát, aniž by se před ostatními nezesměšnil a nezdiskreditoval. Přestože je obecně známé, že Rivero v roce 2004 obdržel cenu UNESCO za svobodu tisku, generál tvrdil, že takovou cenu novináři UNESCO nikdy neudělilo. Nevěděl pak, co dalšího odpovědět, a tak otočil se k uruguayskému novináři zády.

Právě Baézův rozhovor z roku 1996 velmi dobře vystihuje smutný příběh tohoto komunistického starce, který působil ve funkci ministra, předsedy Národního shromáždění lidové moci (Asamblea del Poder Popular), důstojníka Revolučních ozbrojených sil (FAR) a nejvyššího státního zástupce. Rozhovor byl později, 6. srpna 2007, publikován v deníku Granma pod titulkem Sin faltar un día (Nezmeškat ani den). Escalonu odhalil jako muže příkré a hrubé povahy, tedy takového, jak jej vidí ti, co se s ním poznali zblízka.

Uplynulo již několik let, a přestože oficiální média o generálovi již dlouho mlčí, rádio Bemba (neoficiální instituce vysílající nepotvrzené informace a údaje všeho druhu) nepřestává vysílat zprávy spekujlující o nekalé a záhadné minulosti tohoto předáka.

Jakmile byl Escalona odvolán, přestaly se o něm sdělovací prostředky zmiňovat. Lidé se se ale dodnes ptají, zda je pravdou, že se chystal se svojí rodinou opustit zemi a byl zapleten spolu s dalšími vysoce postavenými vládními představiteli do jisté korupční kauzy. Svědčí o tom pravděpodobně objevení několika milionářských účtů v zahraničí.

Ať už je to pravda či nikoli, skutečnost je taková, že Juan Escalona se propadl do země. Učinil tak v tichosti a dnes tráví celé dny v pyžamu. Nikdo jej nenavštěvuje, ani staří dobří přátelé.