Není třeba procestovat Karibik ani vydávat se na cestu kolem světa, abychom
zjistili, že Kubánci z Kuby se oblékají hůře než kdykoli předtím. Nemluvím o
těch, co chodí po ulici do půl těla, posedávají v kavárnách, nakupují, jezdí
autobusem, zejména v obcích kolem Havany, protože ti, a že jich je hodně, chodí
téměř nazí.
Mluvím především o běžných Kubáncích, kterých jsou miliony a které si
cizinci kvůli jejich starému vybledlému oblečení často pletou se žebráky.
Typické kubánské oblečení jsou většinou kalhoty ustřižené nad koleny, roztřepené, děravé, různě zašívané, vybledlé a hlavně špinavé. Kraťasy a staré boty s upadlými podpatky nebo ty nejlevnější gumové sandále, úplně zničené.
Tak chodí oblečení mnozí Kubánci od rána do večera. Téměř nazí.
Sedmého dubna zveřejnil deník Granma, orgán jediné kubánské politické strany, článek novinářky Lourdes Pérezové o lidech, kteří chodí do půl těla a klade si otázku, zda chození do půl těla je na Kubě v módě.
Samozřejmě, že ví, že ne. Móda je něco jiného - pánské vlasy spletené do copánků, vytetované japonské znaky nebo orli a lvi, šátky z americké vlajky na hlavě nebo kolem krku...
Ale chodit do půl těla, ať to vadí komukoli, je prostě nutnost. Oblečení prodávané státem je recyklované, tedy použité, lépe řečeno téměř na rozpadnutí. Kupovat je v tropishopech, jak se říká daným státním obchodům, je vyhazování peněz.
Avšak z článku Granmy to vypadá, že móda chození do půl těla se připisuje globálnímu oteplování. Naštěstí to neobhajuje, ale ani se nedostává k jádru pudla.
Tak jako havanské ulice je většina Kubánců špinavá, otrhaná a zavalená odpadky. Je třeba dodat, že mnoho z nich jsou státní zaměstnanci nebo důchodci a velká část jsou nezaměstnaní, vezmeme-li v úvahu to, co se různě povídá, totiž že na Kubě je milion mužů a žen bez oficiálního zaměstnání.
Pokud je to pravda, bude to důvod, proč je na Ostrově Fidela Castra k vidění tolik lidí s vzezřením žebráků. Zejména ti, co chodí v kraťasech do půl těla.
Santa Fe, 4. července 2009
