Turecký milionář z Hamburku

Setkání vskutku interesantní. Nezapomenutelné! Jsme toho dosud plní, a není divu; no uznejte... Ta odvaha! Ta kreativita!

Vycházela jsem z benzínky, malou dcerku za ruku, a jen tak tak jsme uskočily: těsně kolem nás profrčel stříbrný mercedes staršího data narození, ale stále docela pohledný. " Á, Hubert tu mě mladšího bráchu", podotkla jsem, když jsem se vzpamatovala.                                                        

Honza seděl za volantem jak od molů prožraný. Tak nějak divně se culil, trošku vrtěl hlavou. "Viděly jsme Hubertova bráchu, " hlásila mu Nanda. "Málem nás přejel, šús jeden," podotkla jsem.

"No to se nediv," na to muž, " měl naspěch, víš?"  "Přišel si pokecat?" Občas se setkáme s majiteli podobných romantických šunek, jako je náš Hubert, kteří mají potřebu si popovídat. "Co Hubík, bavil se?" Pohladila jsem našeho kmeta po kapotě a vsoukala se dovnitř.

"Blázníš?" odfrkl si Jan s hraným despektem, "to byl milionář, kdyby nebyl ve stresu, tak by se ani on, ani jeho auto ne naši úroveň nesnížili!"

Zkrátka a dobře, zatímco jsme s Nandou vybíraly něco na zub, k našemu autu, které ještě čekalo u stojanu, přifrčelo zmíněné auto.  Bylo plně obsazeno několika snědými muži. Turci, dozvěděl se vzápětí Muž za volantem hovořil německy a anglicky. Potkala je strašná nehoda! Byli v hotelu okradeni! Všichni a o všechno! Muž zoufale lomil rukama, ozdobenýma mnoha masívními prsteny a náramky.

Prosil snažně o natankování nádrže jejich posunovadla. Až dorazí domů, do Hamburku, pošle obratem dvojnásobek! A tohle zlato- strhnul ze sebe své šperky- daruje Honzovi za ochotu!

Šoupnul mu před oči jakousi vizitku. "Můj otec je v Hamburku milionář, podívejte, že nelžu!" pochlubil se. "Je ředitelem Hamburku!" Tohle sdělení Honzu silně nakouslo. Potlačil nicméně smích a starostlivě se optal po nějakém papíru od policie. S tím byste měli jít na vaši ambasádu, tam by vám jistě pomohli!

"Nenene, na policii nám řekli, že máme HNED jet domů!" Honza se pozastavil nad anglickou kou poznávací značkou plus řízením na opačné straně. "No, to jsme si vypůjčili od známého v Anglii!" Zřejmě ředitel Anglie. Vizitka by nebyla?

Došlo ke spěšnému rozloučení a ještě spěšnějšímu odjezdu, které už jsme s dcerou viděly na vlastní oči. Milionáři jezdí strašně rychle!

Ta kreativita mě vpravdě omráčila. přemítali jsme, jak by to pokračovalo. Dejme tomu, že by jim někdo natankoval. Co by bylo dál? Následovalo by přepadení? Nebo by se spokojili?

To už se nedozvíme. "Tvou vinou," podotkla jsem mrzutě směrem k muži. "Nebýt tebe, mohli jsme si udělat známost s opravdovým milionářem!"