Horňák nebo dolňák aneb Obracím se na muže

Muži se prý dělí na tzv. horňáky a dolňáky. Všichni, kterých jsem se přímo dotázala, samozřejmě tvrdili, že jsou nad podobné dělení povzneseni. Že jim záleží jedině na tom, co má dotyčná v hlavě.

Nicméně strom praxe se hojně zelenal zcela jinak....

Ověřila jsem si, že skutečně část mužů preferuje krásné nohy, popřípadě hýžďové svaly žen do té míry, že přehlédnou jejich hrudník po tatínkovi, zatímco výstřihovým fajnšmekrům majitelky krásného poprsí nezhořknou ani tehdy, pobíhají - li po světě na sloupcích od piána či tyčkách na dráždění opic.

Já osobně se domnívám, že jsem odjakživa oční i jinou potravou spíše pro horňáky, pokud bych se měla definovat. Toto mé přesvědčení nepramení ani tak z přílišného sebehodnocení a sebevědomí stran vlastní horní poloviny těla, jako z pesimismu nad tou spodní.

Buďto se ale mýlím, nebo je zlomyslnost osudu bezbřehá: má celoživotní sbírka dolňáků mě průběžně naplňuje zmatkem. To jsou masochisti nebo co? Ale to je jejich věc.

Nebo si prostě nerozumí. Můj ex, který mě původně sbalil coby potravu pro horňáky, mě často nutil do minisukní a šortek. Z mých maxi modelů byl nešťastný. Také můj taneční (mj) partner měl co dělat, abych v nich netancovala i latinu. Nohy mají být vidět, šeptal uneseně, můj výstřih až do pasu mu toho asi moc neříkal.

Současný partner se - snad z opatrnosti- nevyjádřil ani nenaznačil, ale začínám mít obavu, že jsem si pořídila dalšího dolňáka. Jak já to jenom dělám? Nebo je to všechno úplně jinak?

Pánové, jak to tedy doopravdy je? Prozradíte mi to?