Defektní plody co nejdříve potratit a hned bude na světě líp...

Myslím, že se mnou bude každý souhlasit, že všichni lidé si přejí zdravé a úspěšné, spokojené děti. Nikdo si dobrovolně nevybere pro svého potomka sebemenší postižení. A většina také zdravé děti má.  

Každý ale takové štěstí nemá. Když se narodí dítě s nějakým postižením nebo nevyléčitelnou nemocí, je to pro rodiče, potažmo pro celou rodinu jedna z nejhorších věcí, které se mohou přihodit. Jak se k tomu postaví, vypovídá o vnitřní síle, charakteru a dalších stránkách osobnosti toho kterého rodiče, popřípadě o jeho zázemí.

Někteří "věc vyřeší" ještě před narozením dítěte, pokud se samozřejmě "včas" dozví o jeho předpokládaném postižení, a rozhodnou se pro potrat.

Jiní dítě sice přivedou na svět, ale dříve nebo později je "odloží" do ústavu, buď si nechtějí dítětem komplikovat život, nebo prostě není možné pro závažnost jeho zdravotního stavu se o něj starat v domácím prostředí.

A pak se najdou takoví rodiče, kteří nejenom že nechají své dítě narodit se, ale ze všech sil se snaží, aby prožilo svůj život co nejspokojeněji a v láskyplném prostředí.

(Nejenom) při svojí práci jsem za svůj život poznala nemalý počet rodičů právě z této poslední skupiny. Ať už šlo o oba rodiče, jednoho, častěji samotnou matku, ale poznala jsem i otce, který zůstal s postiženou dcerkou sám a vzorně ji vychovával, nebo o prarodiče, kteří převzali péči o vnouče místo rodičů, vždy to byli skvělí a obětaví lidé, kterých i nesmírně vážím. Ve všech případech to dítě "ocenilo" a byl mezi nimi krásný vztah.

Pak jsem ovšem taky poznala dost lidí, vševědoucích hlasatelů svého, rozuměj  jedině správného, názoru, kteří tyto fungující rodiny s vele- náročnými požadavky na péči o dítě / děti kategoricky odsuzují. (To já bych nikdy...!Takové děti se nemají narodit! Apod.) Těch si pro změnu nevážím vůbec. O těch,, kteří mají pohotově úsměšky a urážky, vůbec nemluvím.

Teď jsem jich pár zahlédla v diskusi pod jedním článkem o holčičce s Downovým syndromem, a znechutilo mě to parádně. Maminka té malé nejenomže holčičku úmyslně nepotratila, ale s láskou se o ni skvěle stará. Dokonce její roztomilá dcerka navzdory postižení předvádí dětskou módu, považte!

A znovu si tak říkám, co asi vede lidi k tomu sypat druhým sůl do rány, kopat do nejcitlivějšího místa, ponižovat děti i jejich rodiče.

Zvyšují si tak sebevědomí nebo jsou tak tupí a zlí?

http://ona.idnes.cz/modelka-s-downovym-syndromem-connie-rose-seabourne-fho-/spolecnost.aspx?c=A150908_100001_spolecnost_zar

P.S.: Z nějakého důvodu nemám ke článku diskusi, ač jsem ji otevřela,- je možno psát příspěvky pod můj minulý článek, díky.