Nejoblíbenější rychlé občerstvení v Itálii voní po jemném vepřovém mase, bylinkách a křupavé kůrce. Žádná placatá rozemletá kráva v housce s marmeládou ji absolutně nemůže konkurovat. Prasátko se tady jmenuje Porchetta a najdete jí napříč celou Itálií ve stáncích, na trzích, u prodejců podél cest, ale i v masnách a obyčejných obchodech.
Porchetta ( vyslovuj PORKETA, nikoli porčeta ani poršeta) je v podstatě pečená roláda z vepřového masa. Tělo prasátka je očištěno, vykostěno, proloženo kořením, bylinkami a nádivkou z drobů, zpět zarolováno a pomaloučku rožněno nad dřevěným uhlím. Krájí se na tenké plátky i s křupavou kůrkou a podává se buď teplé třeba s bramborovou kaší nebo studené v čerstvé housce. Teplá porchetta rozvine na maximum svou chuť a vůni všech aromatických bylin.
Jenom o tom píšu a sbíhají se mi sliny. A to jsem si na ni pochutnávala na včerejším květinovém trhu. Asi dvě hodiny po vydatném obědě a přesto jsem jejímu lákání neodolala. Jíst kolem čtvrté odpoledne je v Itálii dost nezvyklé a můj muž mi to dal patřičně najevo, ale pak snědl větší porci než já. No tak už to chodí.
Zajímalo mě, kde má vlastně porchetta svůj původ a dočetla jsem se, že se o ní pere hned několik italských regionů. Nejvíc se ovšem mluví o malém městečku Ariccia, nedaleko Říma, kde údajně vznikla originální receptura. Každý region, kde se porchetta vyrábí , má samozřejmě svůj vlastní osvědčený recept, a tak se chuť této italské lahůdky jemně liší. Někde je nadívaná divokým fenyklem, někde česnekem, jinde ucítíte silnější vůni rozmarýnu a tymiánu a někde vás dokonce překvapí chuť višní a mandlí.
Nechejte si tenoučké plátky jemného masa spolu s kořením a bylinkami rozložit do rozkrojené křupavé housky, posaďte se venku na lavičku, do trávy či na schody katedrály a v klidu si tuto lahůdku vychutnejte. Jakmile se vám první sousto rozplyne na jazyku, okamžitě zapomenete na všechny Meky, Burgry a Colonely. Věřte mi.
