Velikonoce v Itálii? Plus 10 kg !!!

Prožít velikonoční svátky v Itálii znamená připravit se na to, že vaše snaha zhubnout dostane vážné trhliny a všechna kila, která jste od Vánoc pracně shodili, se vám znovu budou vysmívat z nedopnutých kalhot. Italskými Velikonocemi se totiž musíte doslova „prožrat“.

Moje dcera miluje italské Velikonoce, nejen kvůli těm lukulským hodům, ale i proto, že tady děti dostávají všechny bez rozdílu obří velikonoční vajíčka. Podotýkám, že dceři je pětadvacet let, ale dodnes trvá na tom, že chce vejce s překvapením. Říká, že to je krásné být na Velikonoce obdarovaná a ne je prožít ve strachu, kdy tě kdo za bukem zmlátí. Můj muž jen zvedá oči k nebi a říká jí, že téměř třicetiletým babám se vejce nekupuje, nicméně „mia bimba“, jak jí láskyplně nazývá, pokaždé odjíždí nejméně s třemi kusy, protože celá její italská rodina ji touží obdarovat. Můj manžel ji ale stejně na velikonoční pondělí honí s vařechou po domě, protože mu prý záleží na tom, aby dcerce v Itálii nic nechybělo.

Jak to v tom Makarónsku chodí o té Velké noci?

V podstatě jsou italské Velikonoce velmi podobné těm našim, jen některé zvyky jsou dodržovány více a jiné méně. Samozřejmě víra v boha a katolické zvyky v tom hrají také svou roli.

Duch Velikonoc tady na vás dýchne už týden dopředu na Květnou nebo-li Palmovou neděli. Ten den se slaví památka vjezdu Krista do Jeruzaléma, kdy jej lidé vítali a mávali palmovými větvemi. V Itálii se světí olivové větvičky. Natrháte si je brzy ráno a v kostele před nedělní mší je kněz hromadně posvětí. Olivové větvičky se pak dávají do vázy a zdobí každý italský velikonoční stůl . V té době už je také každá italská domácnost posvěcená, protože kněz chodí žehnat věřícím ve své farnosti nějakou dobu před Velikonocemi.

Na velký pátek zmlknou zvony na znamení smutku s ukřižováním Krista a v městečkách a na vesnicích se konají dlouhá procesí. Velký pátek bývá také posledním postním dnem.

Bílá sobota je pak ve znamení příprav na Velkou noc. Připravují se domácí těstoviny, vyrábí se ozdoby, pečou buchty, dělají se poslední nákupy. Venku voní jarní květiiny. Zlaté a bílé narcisy, tulipány, v zahradách kvetou ovocné stromy a japonské kamélie, louky jsou plné sedmikrásek a v lesích roste divoký chřest.

Velikonoční neděle (Pasqua) je v Itálii hlavní svátek. Den, kdy Kristus vstal z mrtvých se musí řádně oslavit. A jak je tady dobrým zvykem, slaví se v rodinném kruhu a ve společnosti přátel u prostřeného stolu, který se prohýbá dobrotami.

V kouzelných kotlících mé tchýně Pippy to zase bude bublat a vonět do daleka.

Obvykle míváme rozmanité předkrmy, kde nechybí mozzarella di bufala, parmská šunka, výborné toasty s játrovým a houbovým ragú (crostini), opečený chleba s nasekanými rajčaty (bruschetta), rolky z carpaccia plněné krémovým sýrem a pažitkou a nakládanou zeleninu či olivy.

V něktrerých italských rodinách připravují typický velikonoční slaný koláč (Torta pasqualina), který je plněný špenátem, ricottou a vejci.

V jižní Itálii kolem Neapole zase dělají tzv. Casatiello, což je v podstatě taková slaná bábovka z kynutého těsta, plněná šunkou, slaninou a sýrem, na kterou před pečením vložíte několik syrových vajec i se skořápkou.

Na první chod se vždycky těší můj muž, protože nejvíc ze všeho miluje pastu. A když je domácí, dělaná od maminky, tak to je teprve něco. Většinou udělá tzv. strozzapreti (uškrcení faráři) s ragú nebo jen s rajčatovou omáčkou, ve které se ovšem několik hodin vařilo hovězí maso a vepřová žebírka. Jindy dělá lasagne nebo zapečené těstoviny v troubě podle neapolského receptu s rajčaty, mozzarellou, kuličkami mletého masa, parmazánem a plátky na tvrdo uvařených vajec.

Jako druhý chod se obvykle podává jehněčí maso. Buď kýta nebo žebírka, se špenátem a opékanými brambory. Jehněčí maso se připravuje buď na hořčici, rozmarýnu, s malými cibulkami nebo s mátovým pestem. Způsobů přípravy je ale nekonečné množství. To všechno doprovází několik druhů jarních salátů.

Symbolem italských Velikonoc je kromě beránka a vajec hlavně holubice – La Colomba, která je zároveň hlavním velikonočním zákuskem. Je to v podstatě bábovka upečená ve formě holubice, plněná kandovaným ovocem, hojně posypaná  cukrem a celými mandlemi. U nás si ji rádi dáváme na snídani ke kávě s mlékem. Na slavnostní tabuli se ale moc nehodí, je dost suchá a my máme raději krémovité sladkosti. Milujeme Profiteroles, což jsou kuličky z odpalovaného těsta, plněné vanilkovým krémem nebo krémem chantilly, polité tekutou čokoládou, nebo tiramisu, popřípadě některý host přinese mini zákusky z domácí cukrárny.

Po takovém několika hodinovém obědě je pak nutná silná káva, po které vám spolehlivě vytráví, krátká zdravotní procházka a pak už zase přemýšlíte, co dobrého si dáte k večeři.

Na Velikonoční pondělí (Pasquetta) je Itálie v pohybu. Celé rodiny se od božího rána stěhují do přírody s koši plnými jídla. Auta nabalená rozkládacími stolky, židlemi a dekami, na které se po pikniku v přírodě slastně rozvalí a relaxují. Někteří vyjíždějí na pláže k moři, jiní k jezerům či na horské louky vybavené pro tyto příležitosti. U nás v Toskánsku máme takových míst spousty. Vetšina jich je v kopcích nad Pisou, Luccou nebo nad Pistoiou. Jsou to velké travnaté palouky s dřevěnými lavičkami a stoly se spoustou prostoru pro děti. Většina z nich je vybavená malými i obrovskými barbeque, na kterých si každý může ugrilovat, co si přinesl z domu.

Kdo nechce na piknik, může si vybrat z velkého množství různých slavností, které se konají v mnoha malých i velkých městech a jsou spojeny, jak jinak než s jídlem a dobrým vínem.

Budete se divit, ale nesetkáte se tu s opilci. Alkohol je v Itálii ještě doposud brán pouze jako apertitiv nebo jako digestivum a víno jde ruku v ruce s dobrým jídlem.

Tento den je zároveň vhodný k výletům na zajímavá místa, k vyjížďkám na kolech, k procházkám na pobřeží u moře či v lese.

No a po Velikonocích už může být konečně jenom jaro !