Pátek večer Elí: „Mami, když mám opravdovou peněženku a v ní ty kartičky (permanentka na vláček na Žofínském ostrově, karta do petcentre) a hodně peněz (15,- Kč), tak to už bych mohla být opravdová maminka, že jo?“
Skoro se dmu pýchou, že se ve mně malá tak vidí a se zvědavostí sobě vlastní se ptám: „Elí a proč bys chtěla být maminka?“ Tážu se a očekávám odpověď typu: „Protože maminky mají miminka a mají je všichni rádi atd.“ Zatímco Elí přemýšlí, nabízím další podnětné otázky: „Co se ti na tom nejvíc líbí, být maminka, proč myslíš, že je to tak super?“ A opět očekávám odpověď typu: „Protože maminky si mohou dělat, co chtějí, můžou rozhodovat, nakupovat atd.“ Elí má ale jasno: „Protože já hodně ráda pracuju a maminky toho maj hodně na práci, musí moc pracovat, pořád něco musí dělat, tak to se mi na tom líbí, proto já už bych chtěla být taky maminka!“
Neděle v poledne
Od rána: "Mamí, podáš mi čaj? Mamí, kde mám vodu? Mamí, kde na zemi to je? Mamí, najdeš mi peněženku?"
"Ne, nejsem tvůj sluha", došla mi v poledne trpělivost.
- "Ty nechceš být sluha??", ptá se mě zcela vážně Elí. "To já bych ráda byla sluha", praví odhodlaně a pokračuje v přednášce: " Když seš sluha, tak to znamená, že máš práci a je dobrý mít nějakou práci. To já bych rozhodně chtěla být sluha!"
Co mi asi bude říkat v pubertě, napadlo mě. Jojo, ovoce stromů svých sklízíme, pokračovaly mé myšlenky. Když jsem se dostatečně vysmála a vše převyprávěla manželovi i babičce, bylo mi najednou do breku: Evidentně jsem to ve svém příkladu přehnala, je na čase zpomalit a ukázat dětem, že život není jen o práci. (Ale to se jim snad snažím ukazovat, evidentně ne dostatečně…) Minimálně moc ráda bych jim ukázala, že práce je důležitá, potřebná a má svůj smysl, ale rozhodně bych nerada, aby pro ně byla práce vším. Elí je velikej pilník už od narození, jen vstala, už jako roční přesně věděla, co bude dělat, co bude mít „na práci“ – skládat kostky, vyndávat knížky z knihovny, snad nikdy se nenudila.
Naštěstí to máme geneticky vybalancované. Tatínek je všechno ostatní, jen ne veverka v kole. Pravděpodobně se to ale dědí převážně v mužské linii, takže zatímco Elí mi vysvětluje význam práce, Erdíka to nechává zcela chladným a do téhle diskuse se nijak nezapojuje. Evidentně to není jeho téma a ani trochu ho nezaujalo. Každý jsme holt vnímavější na něco jiného a oslovují nás jiné podněty, které si vybíráme a věnujeme jim větší pozornost.
Děti jsou báječná škola pro rodiče, tolik sebereflexe jsem snad za celý život nezažila, jako za 5 let se svými dětmi a tím, že jsou dva, cvičí mě každý jiným způsobem, v jinou dobu a mají odlišné strategie. když tak o tom přemýšlím, napadá mě: Nudíte se? Pořiďte si dvojčata! Nebo: Stagnuje váš duševní vývoj? Pořiďte si děti! Vyzkoušeno na několika generacích rodičů. Doporučujeme!
