Hon na školku

V dubnu jsem podobně jako tisíce dalších rodičů podnikla cosi, co postupně vykrystalizovalo až v hon na školku. A začalo to přitom tak nevinně...

Děti jsem výborně namotivovala – školku jsem vykreslila jako ráj na zemi (plno nových hraček, spousta prima kamarádů, řada nových písniček, básniček...) a paní učitelky jsou něco jako andělé (hodné, milé, šikovné vždy s úsměvem na tváři). Není divu, že se děti nadchly a k zápisu šly s velkým nadšením a nemohly se dočkat. Od zápisu jsem je nemohla dostat, hned se hrnuly k paním učitelkám a šly s nimi zkoumat šneky, želvy a hledat jeřáb. Pak se jim zase nechtělo domů ze školní zahrady – domeček, kolotoč, mašinky a moře místa k běhání... Děti odcházely nadšené, maminka už o dost méně – byli jsem v pořadí šedesátí, volných míst bylo jen 32, děti letní a „ještě ke všemu máte dvojčata...“, poznamenala jedna z andělů a hned mě dorazila větou:  „Takže počítejte s tím, že to spíš nedopadne.“ – Inu nedopadlo. A nepomohlo mi ani vědomí, že jsem nebyli sami, ale že spolu s námi bylo zamítnuto dalších 92 dětí. Šílené si je jenom představit v zástupu za sebou, jak dlouhou udělají řadu.

Na hlášku, že do školky nás bohužel nevzali, mi na Facebooku kamarád odpověděl: „Vítej v Klubu (nás všech)...!“, až mi zamrazilo. Známá ředitelka školky na Praze 6 mi oznámila, že se tam nedostali do státních školek ani děti čtyřleté, natož tříleté. Na Facebooku se rozvinula diskuse pod zmínkou na levnou soukromou školku.

Bylo nám při zamítnutí doporučeno volat jinam – sice už tam musíme jet tři zastávky autobusem, ale prý mají ještě volná místa. Měli – slovy osm volných míst a my volali dvacátí, takže zase nic. „Sice je to v pohádce O slepičce a kohoutkovi,“  poznamenala s povzdechem paní ředitelka, když nám musela odmítnout, „ale zkuste to ještě V Zápolí, tam by snad ještě místa mít měli...“ Nelenila jsem, hned našla na mapě, kde to je a zhrozila se – 5 stanic jedním autobusem a další 3 pak jiným autobusem – manžel mi po skypu z práce stručně odpověděl, že to mám zkusit, že třeba konečně kvůli tomu pořídí auto... OK, volala jsem hned – kdo dřív přijde, ten dřív mele! Respektive bude si vůbec moci dovolit „mlet“ – tedy jít do práce s vědomím, že bude o děti postaráno a celou výplatu neodevzdá chůvě. Byli jsme zase s křížkem po funuse: „Že jste nezavolala před hodinou,“  odpověděla mi paní ředitelka. Nicméně se jí zželelo nebohé matky a nakonec to nějak udělala, aby nás mohla přijmout. S pocitem Pyrrhova vítězství jsem jela hned druhý den s dětmi do budoucí školky vyplnit přihlášku – cestou mi jedno dítě usnulo (naštěstí se mnou jela kamarádka, která ho celou dobu ochotně nesla!) a cestou zpátky padlo únavou dítě druhé – no, cesta do školky cca 50 minut tam a 50 minut zpátky – neberte to!

O víkendu jsem v marné snaze podnikla virtuální útok na školky soukromé – v okolí co nejblíže, neboť, představa, že denně strávíme dvě hodiny času dojížděním do školky, mne nějak nedokázala oblažit. Nejlevnější školka 5000,- Kč/měsíc/dítě beze stravy = našem případě 10000,- Kč za školku/měsíc za obě děti, dál už to bylo jen horší (tedy cenově) – 7500,- Kč/měsíc, 10000,- Kč/měsíc, až 22.500,-/měsíc/dítě + 5000,- strava v biokvalitě (bratru 55.000,-Kč měsíčně bychom tedy mohli – býti milionáři či blázni – dát měsíčně jen za školku).

Na základě zmapování podmínek na trhu se školkami jsem změnila strategii a rozhodla se „útočit“ jen na zaměstnavatele s firemní školkou – MPSV, ale tady jsem se dozvěděla, že už je plná kapacita, na ČVUT je taky převis, na VŠE se staví a snad od září by mohlo být místo...

Měla jsem pocit bezmoci a dokonce v té první školce kde nás odmítli a co byla kousek od nás nabídla své pedagogické služby – sice jsem na učitelku v MŠ překvalifikovaná, nicméně pro školku pro děti bych se na tři roky klidně obětovala a byla brána za nekvalifikovanou (neb sice můžu učit učitelky pro mateřské školy, ale nikoliv ve školce...) a tedy pracovala za v Praze lehce legrační peníz, nicméně jsem se rozhodla že ano. Nakonec ale opět ne – aniž by se mi ozvali, jak slibovali, nakonec si vybrali někoho jiného.

Osud tomu chtěl, že jsem se o kauze „školka a má práce“ prořekla před kamarádkou Klárou – znala neziskovku kousek od nás, její šéfku a ještě měli svou firemní školku... Prý se s ní brzy uvidí, tak se zeptá. A pak už to šlo ráz na ráz – že jim zrovna schválili nový projekt a dávají do kupy tým, mám poslat životopis, kdy mohu přijít na pohovor... Z pohovoru jsem přišla domů a manželovi hned ve dveřích řekla: „Tu práci prostě CHCI!“ A světe div se, já ji dostala J. A nejen to – jako bonus i místo pro obě děti ve firemní školce, takže je budu mít kousek, vlastně jen několik pater. A nejen to, školka navíc funguje i přes celé léto. Díky projektu, ze kterého je dotovaná navíc za velmi přijatelnou cenu a ještě s neskutečně vstřícným personálem: když jsem děti písemně do školky přihlásila, paní ředitelka mi rovnou nabídla, zda bych je nechtěla začít do školky vodit o něco dřív, aby si pomalu zvykly a já pak v klidu nastoupila do práce na plný výkon... Připadám si jako ve snu nebo v pohádce – konečně jsem narazila na ty anděly!

Jako v jiném snu si připadala kamarádka, které dítě do té naší první odmítnuté školky vzali. Na schůzce pro rodiče se totiž dozvěděla, že a) si rodiče nemají myslet, že když bylo dítě přijaté, že to znamená, že do školky bude chodit – to se ukáže až v září, jaké dítě bude; b) třídu nejmenších dětí bude mít na starosti nově přijatá paní učitelka, kterou nikdo nezná, takže ani neví, jaká bude – to se tedy teprve ukáže a za c) první týden v září budou děti do školky chodit maximálně na dopoledne – ať si to rodiče zařídí, jak chtějí! – Ne není to vtip, ale realita.

Jsem nakonec moc ráda, že nás tam nevzali a že nevzali ani mě. A nedá mi to nepomyslet na to, jak zdravá je konkurence a hrozná její absence – zejména ve službách, čímž v podstatě mateřská školka je.  Jak si může někdo dovolit vystupovat k rodičům takovým způsobem...

Může, lidé jdou prostě různí. Jak jsem se doslechla naposledy, při jedné z gratulací k práci i školce, jedna paní z HR oddělení jedné velké pražské firmy totiž prohlásila, že firemní školka je v podstatě diskrimanační a tedy velmi nefér vůči těm zaměstnancům, co děti nemají.

A pokud na těchto místech budou sedět takhle smýšlející lidé, moc si asi většina z těch, co jsou v Klubu, nepomůže...