Můj otec je veverka

Fakt. Vlastě jsem to nevěděla celých 35 let, až dneska mi to maminka pověděla a přitom to bylo jasný už dlouho. A začalo to tak nevinně.

Minulý týden mi tatínek volal, že jestli s ním mám nějaké plány na Vánoce, ať je raději přehodnotím, že nějak špatně skočil a utrhl si sval na noze a nemůže chodit. Když jsme mu dnes po pár dnech volala, jak na tom je, oznámil mi, že už je to paráda: zatímco se včera ještě na chirurgii belhal o berlích, dneska sice taky berle musí být, ale už se mu i povedlo se na nohu lehce postavit a vůbec se mu přitom nepodlomily kolena! No uznejte.

V mailové korespondenci, o pár minut později, s maminkou jsem jí jen stručně oznámila, co se stalo a jak se věci mají. Rodiče jsou už řadu let od sebe, tak jen aby věděla. – Jaký to ale mělo ohlas: Ptala se jí jedna kolegyně v práci, jestli její bejvalej nechodí o berlích.  A ona na to: Kdepak, ten skáče jako veverka. A měla pravdu. Když mu totiž vzápětí volala, jak mu je a jestli něco nepotřebuje, tak jí oznámil, že nepotřebuje nic, že se včera s těma berlema po jedný noze proskákal až k  obchodu na druhém konci města (jedině tam mají totiž ten správnej chleba ).

Nutno dodat, že příznaky svého původu vykazoval průběžně. Už jako adolescent nechodil domů brankou, ale zásadně ji přeskakoval. Když se v  šedesáti letech se vrhl na karate a já mu omylem volala do hodiny a ptala se, co se děje, že je tak zadejchanej, s nadšením mi oznámil, že právě skákaj žabáky. A když loni skládal  na zahradě dřevo na  čtyři zimy dopředu s mlaďochy kolem dvaceti, donesly se pak ke mě jen zkazky, jak mlaďoši nevěřícně zírali, jak on neúnavně skáče nahoru na vozejk pro dřevo a dolů a huo nahoru pro dřevo a s dřevem dolů. Až to nevydrželi a po hodině opatrně naťukli, co takhle si dát pauzu na cigárko? „Jojo, kluci, jen si jí klidně dejte. Ale já musím pokračovat, abych nevypadl z rytmu!“ odvětil jim s úsměvem  a oni jen zírali, jestli je to fakt ten, co šel do důchodu, protože má dost nemocný srdce. Byl a zatímco oni nemohli, on skákal jako veverka dál.

Přemýšlím, nakolik ty plány na Vánoce přehodnotit. Moc to asi nebude potřeba, jen ještě zvážím, jestli můžu děti poslat s dědečkem do lesa.