Zima jak v ruském filmu a pauza na kebab. I takové bylo MMA

MMA turnaje v Česku už delší dobu mají svůj vysoký standard. Dobře postavená startovka, kvalitní rozhodčí, moderátor, velká obrazovka nad klecí, aby dobře viděli i ti v posledních řadách. 

Divák si tedy přijde na své. A to samé se dá říct i o nás, insiderech. I když někdy to jsou zážitky, které vám utkví v hlavě víc než samotná akce…

Většina MMA organizací se řídí heslem ruské ACB: ,Less show, more fight.‘ A tak, aspoň podle mě, to má být. Málokdy vás tak překvapí něco, co se vymyká běžným konvencím. Snad jen když nově vzniklá organizace na svém prvním turnaji udělí bůhví kolik pásů mistra světa a Evropy a pak se uloží k věčnému spánku. V zahraničí si občas musíte dávat pozor na nepřízeň rozhodčích nebo na podivná pravidla, nad kterými vám zůstává rozum stát. Ale jinak…

České turnaje mají vysoký standard. Opakuju se, ale je to prostě tak. A je jedno, zda jde o zajeté a velké organizace jako je GCF, Fusion, Heroes Gate, nebo ty menší jako je Gladork Arena a Noc Boje, na které jsme se naposled představili s Jakubem Kuklou. Proto nás zarazila obrovská zima, která na zimním stadionu v Mariánských Lázních panovala. Jasně byli jsme u ledu, ale i tak. Pořadatelé museli zrušit i plánovanou přestávku, aby jim tam diváci neumrzli. I já jsem se k ringu nabalil víc, než jsem zvyklý. Klasické tričko a trenýrky vystřídaly tepláky a mikina, přes kterou jsem si přetáhl tričko se sponzory. Naštěstí nás zápas Jakuba Kukly s Lukášem Zachariášem dostal do takového varu a následné bodové vítězství zahřálo, že už jsme tu kosu nevnímali.

Bylo to po dlouhé době poprvé, kdy jsem změnit svůj trenérský outfit. Naposledy to bylo v UFC, kde jsme šli ke kleci v předepsaném oblečení a ještě předtím v Rusku. Nikoliv kvůli pověstné zimě, ale kvůli svěřenci Michalu Vostrému. Nastupoval totiž v legínách a těsně před vstupem do klece mu organizátoři řekli, že v nich nesmí zápasit. Já trenýrky měl, takže jsem musel před davem diváků do slipů. Škoda, že mě v nich nenechali i koučovat, bylo by to dost bizarní. Místo toho jsem si musel obleknout Michalovi propocené legíny, do kterých se mi fakt nechtělo.

Člověk holt na turnajích zažije různé věci. Třeba jednou v Polsku s Václavem Šamšou, který tam měl zápasit ve vloženém zápasu, jako součást grapplingového a amatérského turnaje v MMA. Kdo by hledal klec nebo ring, hledal by marně. Zápasilo se žíněnce a bylo to dost zvláštní. Diváci obklopili vyhrazený prostor. Všichni byli tak neskutečně blízko, že to vypadalo jako pouliční bitka s pravidly. Noční můra pro MMA bojovníka, který je zvyklí používat klec a využít jí ve svůj prospěch.

Stejně jako ring. Spoustu zápasníků v něm nerado bojuje. Nejen, že se s provazy hůř pracuje. Soupeř vám pod nimi může také utíkat a pak když se zápas restartuje ve středu ringu, nemusí být vaše pozice tak výhodná, jako chvíli před tím než vám soupeř zmizel pod provazy. Další hledisko je bezpečnostní. Už jsem viděl vyletět zápasníka z ringu mezi diváky a není to příjemný pocit. Zvlášť, když z něho vyletí sto deseti kilové monstrum, jako je Viktor Pešta, bojíte se nejen o něj, ale i o ty v místě dopadu.

Když mluvíme o ringu, vzpomněl jsem si na pravý opak toho, čeho jsem zažil na Noci Boje.

Není to tak často k vidění, ale sem tam se zápasí pod širým nebem. Pak už záleží na rozmaru počasí, zda se turnaj vydaří. My jsme, je to už řada let, takhle přijeli na festival bůhví čeho do Piešťan. Ring, pařák jako kráva, na podium několik metrů od nás zpíval Ivan Mládek a Iveta Bartošová. Jak jsem zmínil, je to už hodně dávno. Podlaha ringu byla tak rozpálená, že se na ní sotva dalo stát. Pár lidí si přišlo k pěkným puchýřům.  K standardním pokynům přibyl: Otoč ho proti slunci, ať mu svítí do očí. Prostě divočina. Naštěstí je to už takřka zapomenutá minulost.

Dnes, a znovu to opakuji, mají České turnaje mají vysoký standart srovnatelný s těmi zahraničními, není si na co stěžovat. Snad jen na pozdní zahájení turnajů a větší zázemí pro zápasníky. V šatnách je hlava na hlavě a my kluky často musíme rozdýchávat někde na chodbě u záchodů. Ale chápu, že ne vždy se to dá zařídit. Vlastně podobné je to i v zahraničí. Co podobné, stejné. Tam bych ještě doporučil zrušit, hlavně v německy mluvících zemích, ty jejich prokleté pauzy na párek, kebab a pivo. Nesnáším pauzy, jenom všechno prodlužují.