Když se ocitnete v prazvláštním cizím světě MMA. Jak byste bojovali vy?

Možná jde o přímou úměrnost. Čím víc je v republice cizinců, tím víc jich navštěvuje Pentu. Nejvíc asi Slováků a kluků z bývalého Sovětského svazu. Ti mají boj v krvi.

Ti mají boj v krvi. Ale najdou se tu i exotičtí návštěvníci: Mongolové, Vietnamci, Číňané, Brazilci (je príma je učit Brazilské jiu jitsu), Kolumbijci, Američané.

Na tréninku se s nimi vždycky nějak domluvíte. Většinou umí anglicky a když ne, tak aspoň trošku česky. Asi největší potíž je s lidmi z bývalého Sovětského svazu. Někteří anglicky neumí vůbec, česky se ještě nenaučili a jediným dorozumívacím jazykem tedy zůstává ruština.

Ano, jsem Husákovo dítě, ruštinu jsem měl na základní škole, ale už si z ní moc nepamatuju. Což mi vyčetla i frajerka na pasové kontrole mezi Běloruskem a Polskem. Koukala na mé datum narození a plácala něco v tom smyslu, že bych jí měl rozumět, že jsem se to učil. Po snad sedmihodinovém čekaní před hranicí, jsem si říkal, jestli mě tam za to ještě nezatknou a nepustí, dokud se to, co jsem se ve škole nenaučil, doučím.

Jo, pár slovíček a začátek jedné písně (Razkvetali jabloně igruši) ve mně zůstal, ale spíš rozumím, než mluvím. Popravdě takhle to mám i v rodném jazyce.

Proč o tom píšu? Když začínáte trénovat MMA, často na tréninky chodíte s tím, že si jednou chcete zkusit zápas. Ne jinak to mají cizinci a od trenéra požadují, aby je odkoučoval. Což v překladu znamená, aby seděl za klecí a napovídal, co mají dělat.

Problém nastává, když je mezi vámi jazyková bariéra!

Moc cizincům, kteří neuměli česky, jsem nenapovídal. Před dvěma roky Rusovi, ten ale uměl anglicky. No a anglicky to já už nějak dám. Zvlášť když v MMA se to anglickými slovíčky jen hemží.

Problém nastal na poslední lize v Praze. Spolu s Magdalenou Šormovou jsme měli koučovat Ukrajince Kolju Ivančuka. Kolja vládně češtinou stejně špatně jako já ruštinou. Vlastně mnohem hůř, takže bylo potřeba si připravit tahák.

Magda začala listovat v Česko-Ukrajinském slovníku v telefonu. Já jsem se jí samozřejmě snažil oslnit svojí slovní zásobou, ale prý jen porušťuju česká slovíčka. Na druhou stranu musela uznat, že dokážu skvěle napodobit jejich akcent. Čímž defacto, podle mé teorie, mluvím plynně rusky.

Magda s mojí teorií opět spokojená nebyla, a proto se ponořila do problematiky hlouběji a začala si vypisovat ta správná slovíčka. To, co nacházela, se mi ovšem vůbec nezdálo.

Jen namátkou: Když jsme potřebovali slovo, kterým bychom Kolju v případě potřeby uklidnili, tak na nás vyskočilo slovo mir. Říkali jsme si, že to zřejmě nebude ten správný ekvivalent pro danou situaci a hledali dál. Slovník nám tedy nabídl uspokoj sa. Což nás moc neuspokojilo.

I další obraty byly tak trochu zvláštní. Například začínej, bylo přeloženo jako nechat. Vstávej jako prosipatsa. To možná mohlo souviset s naším sportem, ale asi v jiné části přípravy.

Že jsme nebyli jedini, kdo měl podobné problémy, jsem pochopil ve chvíli, kdy jsem slyšel Romana Procházku z Olomouce, jak křičí na svého Ukrajince: vylízej, vylízej. Co tento pokyn znamenal, jsem bohužel nezjistil.

Když zápas skončil, Kolja nám něco říkal, ale na to už jsme neměli sílu překládat a byli rádi, že nás to nečeká v posledním zápase, kdy šel do bojeCuong Nguyen Manhemalias Tomáš, který naštěstí umí perfektně česky. Protože koučovat ho ve vietnamštině, to bychom dohromady asi nikdy nedali.