Strasti českého UFC fanouška

Když chce český fanoušek MMA vidět číslované UFC live, zapne si Nova Sport, najde si nějaký stream, nebo si prostě zaplatí PPV.

Já Nova Sport nemám, stream hledat neumím a PPV jsem si zaplatil jen jednou. Hlavní zápas tehdy trval třináct sekund.

Zápasy z USA se podobně jako NHL vysílají brzy ráno našeho času. Což znamená vstávat tak kolem čtvrté, abyste aspoň stihli hlavní kartu. Pro spáče jako jsem já něco nepředstavitelného! Je sice pěkné, že je to většinou ze soboty na neděli, ale ani vědomí, že se můžu dospat, mě nepřinutí vstát. A to ani v případě, že jde o divácky velmi atraktivní zápas mezi šíleným Irem Conorem McGregorem proti ještě šílenějšímu Amíkovi Natu Diazovi.

Docela vyhecovaný zápas, ve kterém Ir zápasil o dvě váhovky výš, než normálně, mě nechával v klidu. Vždyť o nic nejde, říkal jsem. V neděli ráno se však všechno změnilo.

Rozechvěný neklidem fanouška, který se těší na zápas, jsem se v osm ráno probudil a běžel k notebooku. Dostane známí trash talker konečně na hubu nebo jeho ego vzroste do ještě větších rozměrů? Snad je z téhle věty jasné, že jsem fandil Diazovi, jako od určité doby všem Conorovým soupeřům. Zapnul jsem počítač a naťukal do vyhledávače mma-core.com. Na téhle adrese hledám zápasy nejčastěji. Najdu je tam většinou až kolem deváté, ale na to jsem neměl tentokrát čas. V deset hodin jsem musel být v Penta gymu na semináři Brazilského jiu-jitsu a protože nejsem z Prahy, potřeboval jsem aspoň hodinu na přesun. Rychle jsem prolezl mma-core od shora dolů, ale vytoužený zápas jsem nenašel. Sakra!

Kdybych chtěl znát výsledek, podíval bych se na sherdog nebo na kteroukoliv sociální síť. Jenže to není jako podívat se na teletext, jestli dal Jarda Jágr v nočním utkání NHL gól. Chtěl jsem si vychutnat zápas, aniž bych předem věděl, jak to dopadne. Kdybych to udělal obráceně, bylo by to stejné jako těšit se na Vánoční nadílku a přitom vědět, co dostanu.

Co teď? Čekat, až se vrátím ze semináře domů? Nemyslitelné. Tak dlouho bych nevydržel. No, a kdybych se i hecnul, pochyboval jsem, že by mi výsledek nějaký dobrák, třeba i nechtěně, na semináři nevyžvanil. Protože koho zajímá BJJ, toho většinou zajímá MMA. Koho zajímá MMA, ten sleduje UFC. Kdo sleduje UFC, bude stoprocentně vědět, jak to dopadlo. Pochyboval jsem, že by o tom nepadlo ani slovo.

Viděl jsi to? Co tomu říkáš? To první kolo… Dělalo se mi z toho na nic. To prostě nemůžu riskovat! Ano, z funkce trenéra jsem mohl uvalit na toto téma embargo, ale pochyboval jsem, že by dopadlo na úrodnou půdu. Dobře jsem věděl, co jsme prováděli Standovi Futerovi, který si turnaje stahoval a pak třeba dva dny čekal, aby se na zápasy mohl v klidu podívat. Dobráci jsou všude i v Pentě.

Kdybych aspoň měl rychlejší telefon. U tohohle se mi to jen sotva načte a když tak se to bude sekat. Na to jsem neměl nervy ani čas. Takhle kdyby byla wifina. Ale kde? V nějaké kavárně? Otázka, jestli je takhle po ránu nějaká otevřená. Chtělo to něco jiného. Co takhle Masaryčka?! Jo. To by šlo.

Vystoupil jsem z metra a mazal do vestibulu Masarykova nádraží. Našel jsem si místo, o kterém jsem si myslel, že mě tam nebude nikdo otravovat a spustil wifinu. Vyhledal stránku, zápas a nestačil se divit.

Co se dělo v oktagonu, každý ví. Jediné co mě mrzelo, je, že jsem si nemohl nad Diazovím vítězstvím pořádně zařvat. Uvnitř jsem ale vybuchl štěstím. Konečně tomu Irovi někdo zavřel hubu.

Když jsem se po semináři vracel domů, vyskočila na mě na facebooku upoutávka na titulový zápas Cormier vs Jones 2. Pecka zápas. Kolikátého to bude? 23. března. V tu chvíli jsem okamžité věděl, co budu 24. března ráno dělat. Zavřu se doma a…

Dvacátého čtvrtého? Dvacátého čtvrtého? Něco mi to datum říkalo. Nejspíš to bylo spojené s tím zápasem, ale… Podíval jsem se v mobilu do kalendáře. To prostě není možný! Mám tam naplánovaný další seminář.