Osamělý vlk, pán tenké hrany mezi vítězstvím a porážkou

Sobota zalitá sluncem, neděle jak by smet. Teď jenom neusnout a kolem druhé po půlnoci být u toho, jak paprsky štěstí dopadnou i na slovenského UFC zápasníka Ľudovíta Kleina.

Týden po úžasném představení Jirky Procházky jsou všichni natěšeni a čekají, že Mr. Highlight předvede, na UFC on ESPN 24, něco podobného. Možná trochu víc učesaného, ne tak nervy drásajícího, ale s podobným koncem. Nejlépe s high kickovou tečkou, kterých rozdal až hanba.

Bohužel, svět se někdy netočí přesně tak, jak si přejeme a mezi vítězstvím a prohrou je jen tenká hrana.

Kleinův soupeř Michael Trizano mi, účesem a vlastně i trochu pohybem, připomíná mladší verzi Claytona Guidy. Je o dost vyšší než Klein a občas mám, při pohledu na obrazovku, pocit, jestli si nespletl váhovou kategorii.

Od prvního kola si zabírá střed klece a vlastně celý zápas na ni Slováka tlačí. Oba jsou podobně nebezpeční. Klein je rychlejší, ale i dlouhé ruce Američana zasahují. Ke konci první pětiminutovky Mr. Highlight strhává zápas na zem, kde jen drží a inkasuje. Kolo může jít za oběma. Já se spíš přikláním k slovenskému borci.

Druhé kolo připomíná první. Jen Klein se zdá být nebezpečnější. Po dvou kolech může klidně vyhrávat 20-18. Michael Trizano by měl přidat, jestli chce zápas vyhrát, říkám si (v tu chvíli ještě netuším, že jeden z rozhodčí vidí zápas úplně opačně než já).

A skutečně se tak děje. Michael přidává a na začátku třetího kola, Slováka pěkně trefuje. Klein lehce podklesává, ale instinktivně skáče pro take-down, který nevychází. Další průběh zápasu se zdá být opticky vyrovnaný. Blížíme se ke konci. Klein bere Američana na zem, tak jako v každé z pětiminutovek. Osamělý vlk, jak si říká Trizano, chytá Ľudovíta pod krkem, nasazuje gilotinu. V první chvíli se zdá, že o nic nejde. Postupně ale získává lepší úchop a dostává se hlouběji. Začíná to být dost nervózní. Čas uhání. Do konce zápasu zbývají sekundy, setiny. Konec. Tohle kolo vyhrál Amík, ale jak dopadne celý duel, to musí rozhodnou rozhodčí.

Borci jdou do středu klece, ringový je chytá za ruce. Komu ji zvedne? Sám nevím. Bylo to těsné. Přikláním se ke Kleinovi.

Čeká se na vyhlášení výsledku. Zdá se, že si člověk po zápase může oddechnout, je dobojováno, ale v tomto bodě se vaše nervozita ještě znásobí. Už to není na vás. Teď to mají v rukou jiní. Rozhodčí, kteří souboj nemuseli vidět přesně tak, jak jste ho vnímal, jak si ho pamatujete. Je to pekelná chvíle. Vítězství a porážka jdou chvíli v ruku v ruce, aby se vzápětí rozdělili.

Rozhodčí zvedá ruku Trizanovi. Cítím zklamání, stejně jako Klein.

Ale tak to prostě je. Pokud si chcete být stoprocentně jisti výhrou, nesmíte dopustit, abyste se dostal do tohoto bodu. Musíte se snažit zápas ukončit před limitem, čemuž byl v tomto duelu blíž Michael.

Ľudovít Klein se tímto pravidlem po většinu kariéry řídí a dobře dělá. Tohle je teprve druhý zápas, který došel až sem. Skoré? Jedna, jedna. To Trizano je v tomhle ohledu mnohem zkušenější a hlavně úspěšnější. Pět vítězství na body, žádná prohra. To ho dělá pánem tenké hrany mezi vítězstvím a porážkou. Tedy aspoň pro tentokrát.