Poslední svého druhu. Zabiják ze staré školy.

8. srpna nad ránem nás čeká střed dvou těžkotonážníků bojujících v hlavním zápase večera o prozatímní titul těžké váhy organizace UFC. Američan Derrick Lewis proti dosud neporaženému Francouzi Cirylu Gane.

Karty jsou rozdány celkem jasně. Gane je lepší ve všech aspektech boje v kleci. Má tedy všechny předpoklady, aby vyhrál. Je totiž komplexní bojovník, takový, jaké moderní MMA vyžaduje. Přesto je nejspíš odsouzen k prohře, protože proti němu stojí černá bestie. Kráčející přízrak, na který v oktagonu nechcete narazit.

Lewise jsem poprvé zaregistroval v roce 2015, ve chvíli, kdy se měl v Houstonu utkat s Viktorem Peštou. Už tehdy jsme ho vnímali, jako jednostranného bojovníka. Postojaře, který by dokázal uspat i celý život nespícího insomniaka.

Taktika byla jasná, vyhnout se střetu s jeho pěstí a dostat ho na zem, což se kolo a půl dařilo. Tehdejší „Takedown machine“ jela na plné obrátky. Domácí borec, o dost těžší než Viktor, padal jako strom prožraný kůrovcem. Bez obrany i bez něčeho, co by ji, byť jen vzdáleně, připomínalo. Prostě padl. Chvíli si na zemi poležel, inkasoval nějaký ten úder a když ho to přestalo bavit, vstal. Bez nějaké zvláštní techniky. Kolos, který ve své podstatě nemáte šanci zastavit.

Nakonec Viktorovi došla pára a Derrick ho poslal tam, kam většinu soupeřů před ním i po tom. Do nemocnice.

Od té doby jsem ho po očku sledoval. Jeho cesta divizí nabrala na obrátkách. Od zápasu s Viktorem vyhrál devětkrát a pouze jednou padl, s postojařskou legendou Markem Huntem. Na jeho štítě, během této šňůry, zůstala taková jména jako Roy Nelson, Marcin Tybura nebo současný šampion těžké váhy Francis Ngannou. Tahle série ho dostala k prvnímu zápasu o titul s Danielem Cormierem v roce 2018.

Lewis vydržel kolo a půl. Byl pod neustálým tlakem živoucí legendy, a nakonec vzdal škrcení RNC.

Hned vzápětí prohrál Juniorem dos Santosem. Od té chvíle…? Čtyři výhry, kterého přivedly k boji o prozatímní titul. Většinu svých soupeřů knockautoval. Drží rekord UFC v těžké váze, kde má dvanáct ukončení KO/TKO.

Člověk by řekl, že se neskutečně zlepšil, ale co je s podivem, není to vůbec pravda. Jako progres tam je, ale nic závratného. Právě proto, je až neuvěřitelné, kam ho jeho styl až dostal. Lewisovi úplně stačí dvě kladiva a čekání na chybu, ztrátu nepozornosti, která když přijde, tak vám Bůh pomáhej.

Je poslední svého druhu. Zabiják ze staré školy – kill or be killed -, který by si ten titul a možnost bojovat o ten právoplatný zasloužil.