Hlava v MMA? Víc, než si myslíte!

Chtěl bych se na chvíli vrátit k brněnské akci Fusion: Cage Fight 7, potažmo k zápasu Michala Nepraše. Nebudu se ani tak věnovat samotnému zápasu nebo turnaji, jako hlavě.

Ano hlavě. Že je to divné? Možná. No na Fusion se o ní mluvilo snad všude. V šatně, na chodbě a možná i v kleci. Sám jsem to slovo několikrát použil.

Prostě a jednoduše. Je to v hlavě. Nedal to hlavou. Má to v hlavě srovnaný. Z devadesáti procent je to o hlavě. Těch vět, v kterých se řešila hlava, bylo ještě několik. Určitě jste některé z nich slyšeli. Možná všechny.

Hlava je prostě jedna z nejdůležitějších věcí, o které je nutno se ve sportu starat, protože výrazně ovlivňuje výkon. Bohužel, ne každý tomu přikládá takovou váhu.

Ani já jsem ji za dob svého závodění moc neřešil. Moje zápasy podle taky toho vypadaly. Jak na houpačce. Jednou jsem měl sebevědomí na rozdávání, nebylo nic, co by mě mohlo zastavit. No a hned další zápas jsem se jenom trápil. Nohy jsem měl těžký a jel spíš na autopilota, než abych předváděl výkon, na který bych mohl být pyšný.

Bouřící dav, televizní kamery, plus vědomí, že nesmíte zklamat. To všechno a ještě spoustu dalších ukazatelů s vámi může pěkně zamávat. Znám spoustu lidí „bez nervů“, kterým vstup do klece podrazil nohy a jejich výkon se rapidně změnil. To na co jsme od nich byli zvyklí z tělocvičny, šlo během vteřiny do kopru a najednou zápasili, jako by to chtěli mít co nejdříve za sebou.

Rozumím tomu. I já jsem se těšil na to, co bude po tom, ale nechtěl jsem zklamat trenéra, který mi dával tolik ze sebe. I když jsem byl úplně na dně, tak jsem se rval. Dobře jsem věděl, že to nejhorší co mě může potkat, není samotná porážka, ale skutečnost, že se budu muset podívat trenérovi do očí a říct mu: ‚Promiň, trenére. Posral jsem to.‘ Jinými slovy, nedal jsem do toho to nejlepší ze sebe, tedy všechno. Vykašlal jsem se na to. Vykašlal jsem se tím pádem i na tebe. Na to kolik času si se mnou strávil. Nebyl jsem s to ti to vrátit.

V České republice se s tou potvorou hlavou nejlépe popasoval brněnský Rizin zápasník Jirka Procházka. Je sice trochu osobitý, jeho vzhlédnutí v samurajích může někomu připadat úsměvné, ale to, jak se dokáže naladit na boj, by mělo být inspirací pro každého. Já se ho snažím svým zápasníkům dávat za příklad. Pravda, nikdy jsem ho neviděl s myslí pracovat, ale i tak je vidět, že všechno, co dělá, je přesně zaměřeno na to, čeho chce dosáhnout. Nebo lépe řečeno na cestu, po které chce jít.

I náš zápas na Fusionu byl především o hlavě. Michal Nepraš patří k jedněm z nejtalentovanějších zápasníků v Penta gymu. Roste před očima. Richardu Andršovi, našemu trenérovi wrestlingu, dokonce stylem boje připomíná bývalého šampiona UFC George St-Pierra. Bohužel to kulaté na krku ho občas pěkně vyšplouchne.

Proto bylo třeba na tom zapracovat. A zdá se, že díky spolupráci s psychologem Mgr. Šafářem, který se staral o hlavu i Petře Kvitové, se to daří. Zatím to sice není žádný zázrak, ale jen malý krůček, který teď stačil k přesvědčivému vítězství.

Přitom se mi zdálo, že těm řečem o hlavě Michal ani moc nevěří. Když se mu nepovedl trénink, byl na sebe nasraný, ale to, že musí změnit hlavně to ve své hlavě, spíše odmítal. Prostě mi to nejde a basta. Naštěstí našim řečem o pozitivním myšlení podlehl a už je náš.

V samotném zápase se Michal musel vyrovnat s rolí favorita a s vědomím, že ho v Brně budou pozorovat nejen diváci, ale i trenéři z Varů, z Primmatu, kde dříve trénoval. V zápase si dovolil věci, na které v minulosti neměl odvahu. Jaké? To si nechám pro sebe. Důležitější je, že se svým soupeřem Slovákem Tomášem Zajacem předvedli velmi pohledný zápas, který Michal zakončil v třetím kole kimurou. Paráda.

Co mě nejvíc potěšilo, že i sám si práci na psychické kondici pochvaluje. Cítí se sebevědomější a věří v nastolené cestě. Oba víme, že to není ještě ideální. Nicméně makáme na tom. Nejdůležitější poznatek je, že jsme si schopni připustit, že právě hlava je to, co nás brzdí. Protože nejen technické a silově kondiční dovednosti jsou ty rozhodující.