Láska a její důsledky. Tedy ty právní.

Láska je silná emoce, a kdo ji zažil, si jistě pamatuje, jak mu životem zamávala. Určitě by vás zajímalo, jak lásku upravuje české práno. Tak vás hned na začátku zklamu – neupravují ji totiž nijak. Právo lásku prostě ignoruje.

A to je dobře, protože lásku přece nejde nařídit ani vynucovat. Buď přijde a je, anebo není. Co naopak zákony často řeší, jsou právní důsledky a dopady této emoce, o níž se píše v knihách a točí se o ní filmy. A právo taky často řeší, co nastane, když láska skončí. Pojďme se na pár příkladů podívat. Ale pozor – říká se, že je láska slepá, a ty příklady budou plny paradoxů.

Logickým vyústěním lásky bývá manželství, společné bydlení, společný majetek a děti. Všechny tyhle následky lásky už právo upravuje, i když samotnou láskou si tvůrci práva hlavu nekomplikují. A hned tu máme první paradox, protože právo dělá velký rozdíl mezi manžely, a nesezdanými partnery. Manželství reguluje spousta paragrafů, zato dvojice „na hromádce“ naprosto ignoruje; ti si musejí své vztahy upravit dohodou sami.

Dokud láska trvá, hrdličkám se zdá být život jednoduchý. Horší je to, když láska skončí, a ještě hůř, když odejde jen na jedné straně. V lepším případě pak láska přejde do kamarádství nebo běžného mezilidského vztahu. V horším případě se ti dva nenávidí, nesnášejí se, jsou si odporní, hádají se, činí si naschvály a podrážejí se, nebo se ignorují a odmítají spolu vyjednávat. Pak nastupuje právo, aby vztahy mezi nimi narovnalo. Od toho jsou na světě advokáti, aby pro klienty vyjednali nejlepší rozdělení majetku a péče o dítě; od toho jsou na světě soudci, aby vynášeli spravedlivé rozsudky. Jenomže pokud se ti dva nenávidí, žádný rozsudek jim nebude připadat spravedlivý.

A tak se ukazuje, že větší sílu než láska má nenávist. A nenávist jako každá emoce zatemňuje rozum, zužuje zorné pole a ničí paměť. Lidé pod vlivem emocí zapomínají, že kdysi milovali, nejsou schopni racionální uvažování, nevidí rozumnou alternativu a vyjednávat se s nimi nedá. Pod vlivem nenávisti se druhým mstí, napadají je, urážejí, ba dokonce i zabíjejí. Většina vražd se u nás stane doma, pod vlivem emocí, v hádkách, v rozčilení. Většina českých vražd se odehraje mezi nejbližšími. Právě mezi těmi, co se nedávno tolik milovali.

Není jedno, spácháte-li trestný čin z lásky, nebo z nenávisti. Některé emoce a silné rozrušení soud vyhodnotí jako polehčující okolnost, což vám může trest snížit, ba dokonce při vymizení ovládacích a rozpoznávacích schopností vás i odpovědnosti úplně zbavit. Třeba když vás tak rozčílí manželčina nevěra, že jí v afektu pletací jehlicí probodnete srdce. Spoléhat se na to ovšem nedá, nicméně na tomto příkladu se hezky ukazuje, jak lehce se láska dokáže přepólovat v nenávist, v pocit ublíženosti nebo ponížení. Jinou emoci soud vyhodnotí jako okolnost přitěžující, která vám vynese několik let navíc ve věznici se zvýšenou ostrahou. Třeba když probodnete souseda toutéž jehlicí nikoliv kvůli jeho lásce k vaší ženě, ale protože je černošský gay vyznávající Alláha, zatímco vy všechny ty tři skupiny podle soudce nenávidíte.

Když jde láska přes mrtvoly

Zvláštní formou lásky je stalking, tedy hezky česky řečeno nebezpečné pronásledování. To někdy nastává, když se zamilujete do člověka, co vás odmítá, ale vy se ho snažíte přesvědčit, aby se do vás zamiloval nebo znovuzamiloval, když už vás nechce. Pronásledování se pak děje nejen fyzicky, když za objektem svého zájmu chodíte po ulicích, následujete ho do restaurací a na sjezdovku, ale i jinak. Třeba když ho pronásledujete elektronicky, voláte mu v jednom kuse, posíláte mu stovky textových zpráv, mailů, dopisů a proseb, aby se k vám vrátil. Takové jednání je dost obtěžující a milované bytosti dokáže ze života učinit peklo. Poblouznění tohoto typu se obtížně léčí, policejní výslechy ani trestní řízení moc nepomáhají, a tak si nebezpeční pronásledovatelé leckdy vyslouží i nepodmíněný pobyt v nápravném zařízení.

Svéráznou verzí lásky je domácí násilí. To se nestane samo od sebe, protože žádný partner vás nezačne pohlavkovat hned na první schůzce. Domácí násilník vzniká za vydatné pomoci oběti své lásky, jež je na rozdíl od něho submisivní a nechá si líbit příkazy, výchovná ponaučení a omezování všeho druhu, například jaká jídla má jíst v zájmu svého zdraví, jak se má nejlépe oblékat, jak uklízet a jak se má dobře chovat. Domácí násilník často upřímně věří, že objekt své lásky vychovává v lepšího člověka, z lásky mu ubližuje, z lásky ho trestá.

Jak si vynutit lásku

Nejlepším objektem studia lásky je rodina. Mlčky se totiž předkládá, že se její členové mají rádi, což někdy platí, a jindy nikoliv. Jak jsme si uvedli výše, české právo lásku v rodině nijak neřeší, tedy ji jejím členům ani povinně neukládá. A to je dobře, protože láska buď je, anebo není, a pokud není, žádný strážník ani soud ji neumí přikázat, vynutit, implantovat.

Z pohledu práva v rodině není podstatná láska, ale starost a péče. Rodiče se mají postarat o nedospělé děti, dospělé děti se mají postarat o odcházející rodiče, manžel se má postarat o manželku a všichni si vzájemně mají poskytovat péči, pomoc a podporu. Poskytování péče se dá finančně ocenit, takže ji lze uložit rozsudkem a vynucovat ukládáním pokut. Teoreticky je tedy právo nástrojem vhodným k vymáhání péče, ale prakticky vám velkou pomoc nepřinese. Jakmile proti osobě, po níž vyžadujete lásku, rozběhnete soudní řízení, kladné city, jež k vám chovala, se okamžitě změní v city záporné. Ach ouvej, to jsou ty paradoxy.

Převeliká láska k věcem

Lidé ovšem nemilují jenom osoby. Milují různé čtyřnohé tvory, jež by láskou někdy obrazně a jindy doslova snědli. A teď nastávají ty další paradoxy: některé tvory totiž zabít a sníst smíte, zatímco u jiných vám to zákon zakazuje. Některé smíte zabít jen zákonem stanoveným způsobem, ale poté sníst je už je zapovězeno. Jiné zase smíte pohřbít jako lidskou bytost a chodit za nimi na speciální zvířecí hřbitov, zatímco u jiných tvorů pohřeb žehem povinně zajistí specializovaná firma. Některé živé tvory nesmíte ani vlastnit, na jiné musíte mít povolení a jiným je třeba připravit zvlášť vybavený obývací pokoj. Jiné tvory zase nesmíte prodávat, popř. k jejich prodeji potřebujete povolení. V povolovacím řízení se kupodivu nezkoumá velikost lásky, ale docela jiné, státní a legislativní parametry.

Někteří lidé ze všeho nejvíc milují věci, peníze a hodnoty vůbec. Kolo si pověsí na zeď do ložnice, sporťáka zaparkují v obýváku, veterána zavřou do krabice a šperky do sejfu a pro jistotu na ně ani nekoukají. Největší milovníci věcí se dokonce uchylují ke krádežím a ke zlodějnám, aby si zamilované věci jiných přivlastnili. Takové pak zákon po zásluze trestá několika lety nepodmíněně a trest za lásku je po každé podobné avantýře vyšší.

Láska prostě často nebývá bez následků. Krásnými následky lásky jsou děti, jež dokáží lásku zmnožit nepočítaně. Jinými důsledky lásky bývají škody na duši, když vás podrazí milovaný partner, nebo škody na majetku, když pro lásku oslepnete a podvodník, co zamilovanost jen předstíral, vás připraví o iluze, o úspory, o domy a o majetky. Napozoru by se měl mít i každý, kdo ryje do stromů a kreslí na omítku srdce a jméno své lásky. Dopouští se skoro určitě přestupku a možná i trestného činu poškozování cizí věci, pokud ta posprejovaná zeď není jeho vlastní.

A existují dokonce tací, co je láska donutí vraždit. Však právě o tom vypráví jeden nový český film. Panu Stodolovi láska k jeho manipulativní ženě vynesla mnoho zmařených životů a doživotí. Tak tedy milujte se nejen v květnu, ale pokud možno tak čiňte bez následků.

Psáno pro časopis TO