Proč se vyplatí chránit jednu stěnu domu před deštěm víc, než ty ostatní? Na vině je… jako tak často… fyzika. (délka blogu 5 min.)
Návětrná strana
Říká se jí “návětrná”. Západní stěnu domu v (nejen) německých městech často zdobí speciální povrch z břidlicových tašek - a to všude tam, kde často a vydatně prší. Je to pravda, nebo je to jen náhoda, že je jedna stěna domu statisticky vystavena dešti častěji, než všechny ostatní?
Na to, aby se mohla stěna domu namočit deštěm, musí pršet a k tomu foukat vítr. Pakliže má déšť smáčet většinou jen jednu určitou stěnu domu, musí foukat vítr většinou z jedné určité světové strany. Lokální počasí mění směr větru velice často. Přesto se ale zdá, že statisticky nejčastěji fouká v našich zeměpisných šířkách ze západu. Jak k tomu dochází?
Vítr a zemská rotace
Naše planeta se otočí kolem své osy jednou za zhruba 24 hodin. Znamená to, že bod, který se nachází na jejím rovníku, cestuje rychlostí přibližně 40 000 km/den směrem od západu k východu.
Ne všechny body na zemském povrchu mají stejnou rychlost. Body, které se nacházejí v jiných zeměpisných šířkách (než rovník), mají rychlost menší. Nejmenší rychlost (nula) mají pak body, ležící na obou pólech. Ve střední Evropě odpovídá rychlost, kterou putuje povrch Země do západu k východu daleko méně než je tomu na rovníku - kolem 26 000 km/den.
Situace zemského povrchu je jednoznačná - jak je na tom ale vzduch? Atmosféra naší planety tvoří obal, který není s povrchem Země spojen. Nic mu tedy nebrání, aby se pohyboval různými směry.
Směr pohybu dává vzduchu například rozdíl tlaku. Kolem rovníku se nachází oblast s trvale vyšším tlakem, zatímco u pólů je tlak nižší. Ve středních zeměpisných šířkách se pak tlakové výše a níže střídají. Vzduch má tendenci proudit z místa s vyšším tlakem do míst s tlakem nižším - tedy často směrem od rovníku k pólu.
Když se dostane do našich zeměpisných šířek, má ovšem díky setrvačnosti pořád ještě velkou část své původní “rovníkové” rychlosti. Putuje tedy od západu k východu daleko rychleji než země pod ním.
Pro pozorovatele na zemském povrchu se pak pohyb vzduchu v této modelové situaci skládá ze dvou částí: z pohybu směrem na sever (z oblasti s vysokým tlakem u rovníku do oblasti s nízkým tlakem u pólu) a z přebytku rychlosti od západu k východu. V našich zeměpisných šířkách to není přebytek zrovna malý, připomeňme si, že činí kolem 14 000 km/den.
Statisticky se tedy dá říct, že “náš” vítr skutečně vane nejčastěji od západu (k východu).
Směr mu vnucuje … nejen aktuální situace a počasí, ale také rotace Země.
