Určitě si vzpomenete na indickou sondu Chandrayaan 3, která v srpnu dorazila k Měsíci a vysadila na jeho povrch lander jménem Vikram s roverem Pragayan. Zdá se, že mise je nyní u konce. (délka blogu 3 min.)
Chandrayaan 3 je vlastně náhradnicí za dříve vypuštěnou a havarovanou misi Chandrayaan 2. Indická vesmírná agentura ISRO se z chyb při přistání původní sondy poučila a vypracovala nový projekt, který už měl úspěch.
Určitě si vzpomenete na nedávné přistání, které jsme mohli sledovat na svých obrazovkách - a kterému jsme všichni fandili nejen proto, že krátce předtím na Měsíci havarovala Ruská mise Luna 25. Jaké byly další osudy malé indické sondy?
Chandrayaan 3
Chandrayaan 3 přistála 23. srpna 2023 asi 600 kilometrů od jižního pólu Měsíce. Stala se tak historicky první misí, která přistála v oblasti jižního pólu. Místo přistání dostalo jméno Shiv Shakti Point. Nachází se mezi krátery Manzinus C a Simpelius N.
Přistávací modul Vikram se měl zabývat studiem měsíčního povrchu. Jak sám lander tak malé vozítko Pragyan pak během 14 pozemských dnů (což je jeden lunární den) prováděly různé experimenty, než je zastavil nástup měsíční noci.
Rover ujel na měsíčním povrchu zhruba 100 metrů a identifikoval přitom různé chemické prvky přítomné v měsíčním regolitu. Našel tu hliník, vápník, železo, chrom, titan, mangan, křemík a kyslík. Nejspíš nejzajímavějším a nejméně očekávaným se stal objev síry, která se podle vědců na jižní pól měla dostat hlavně díky vulkanické aktivitě, která nejspíš nějakou dobu existovala nejen na Zemi, ale i na Měsíci.
Rover kromě toho také zaregistroval značný teplotní rozdíl mezi samotnou povrchovou vrstvou regolitu a vrstvou, která leží zhruba 10 cm pod povrchem. Rozdíl v teplotách různých vrstev naznačuje, že měsíční půda, známá jako lunární regolit, je velmi dobrým izolantem.
To bude důležité hlavně při budoucí stavbě vesmírných kolonií. Obydlí, ve kterých by mohli žít lidé, bude potřeba chránit před přebytečným teplem během měsíčního dne - ale i před chladem měsíční noci. Vrstva regolitu, kterou se pokryjí jejich obydlí, je bude také chránit před kosmickým zářením.
Vědci provedli navíc jeden původně neplánovaný - a spíše hravý experiment. V landeru zbylo ještě něco málo paliva - a tak mu vědci zadali povel ke krátkému zapálení motorů. Landru se pak díky tomuto manévru podařilo “vyskočit” a přemístit se do vzdálenosti asi 40 cm. Zvedl se přitom do výšky zhruba 40 cm.
Vědci si přitom vyzkoušeli možnost opětovného vzletu z povrchu Měsíce, což jim otevírá možnost pro budoucí dopravu vzorků měsíční horniny na Zemi. Tím by se stala Indie čtvrtou zemí, která dovezla na naši planetu měsíční regolit (předtím se to povedlo jen USA, SSSR a Číně).
Mise Chandrayaan-3 také měřila hustotu měsíční plazmy. Měřením se zjistila hustota asi 5 milionů až 30 milionů elektronů na metr krychlový. Jejich množství se mění s postupem lunárního dne.
Nevyhnutelný konec mise
Misi ukončila lunární noc. Panují v ní tak nepříznivé podmínky, že lander ani rover prakticky nemohly toto období, trvající 14 pozemských dní, přežít ve zdraví. Přesto se vědci snažili oba objekty “zazimovat” a později je zkoušeli probudit k další aktivitě. Přistávací modul Vikram a rover Pragyan byly uvedeny do režimu spánku 2. září poté, co úspěšně dokončily své úkoly.
Během dalšího měsíčního dne se řídicí středisko snažilo s oběma přístroji spojit, nedostalo ale žádnou odpověď. Přitom by mělo být oživení landeru a roveru automatické. Jakmile se solární moduly landeru a roveru nabijí energií přicházející ze Slunce, měly by poslat na Zemi odpovídající signály.
30. září nastoupila další měsíční noc a nyní už nic nenasvědčuje tomu, že by se mohly přístroje landeru nebo roveru během dalšího denního cyklu probrat k další aktivitě.
Mise se dá tedy považovat za ukončenou - a my můžeme gratulovat ISRO k obrovskému úspěchu. Nejen že se podařilo poprvé přistát na jižním pólu Měsíce - indická vesmírná společnost to uskutečnila za zlomek ceny, kterou mají k dispozici jiné vesmírné agentury.
I když se Chandrayaan 3 samozřejmě nedá přímo srovnávat s americkými nákladnými misemi s komplikovanými přístroji nebo dokonce s přistáním lidí na Měsíci - i srovnatelně malé, levné a nenáročné mise mohou přinést zajímavé střípky do velké mozaiky znalostí o Měsíci, jak ukázala indická mise.
