NASA zveřejnila nové snímky nejbližšího Jupiterova měsíce - Io. Zachytila je vesmírná sonda Juno, která se už nejspíš blíží ke konci své aktivní činnosti. (délka blogu 3 min.)
Měsíc Io
Io je nejvnitřnější ze čtyř velkých měsíců Jupiteru. Má průměr 3 643 km a je tedy třetím největším měsícem obří planety a zároveň čtvrtým největším měsícem Sluneční soustavy. Je dokonce o něco větší než náš vlastní Měsíc (ten má průměr 3476 km). Io obíhá Jupiter jednou za 1,769 dne rychlostí 17,33975 km/s.
Právě tento měsíc se stal při 57. a 58. oběhu sondy kolem Jupiteru cílem vědeckého průzkumu. Jak v prosinci minulého roku tak začátkem února se sonda přiblížila k měsíci až na 1500 km.
Kamera JunoCam, která sice není vědeckým přístrojem v pravém slova smyslu, ale zásobuje nás nádhernými obrázky ve viditelné části elektromagnetického spektra, už poslala na Zemi snímky, které při průletu kolem měsíce zachytila. Některé z nich ukazují oblasti Io, které nebyly zobrazeny už přes 30 roků.
Io je měsíc, který je známý především svou vulkanickou činností. Ta je způsobena intenzivním slapovým vlivem Jupiteru. Měsíc má vázanou rotaci, což znamená, že k obří planetě přiklání vždy stejnou stranu. Pokud by byl měsíc Io osamocený a Jupiter by neobíhaly další (a ještě větší měsíce), nejspíš by slapový ohřev nebyl tak intenzivní. Přílivová vlna, lépe řečeno přílivová hora (na Io logicky není tekutá voda) by měla být vysoká až 500 metrů a kdyby na ni měla vliv jen gravitace Jupiteru, dávno by ztuhla v pevném tvaru. Sousední měsíce Europa a Ganymed ovšem mají na Io také gravitační vliv. Protože obíhají Jupiter jinou rychlostí s jinou periodou, není jejich vliv konstantní. Slapové hory na Io se tedy pohybují. To má za následek tření v silikátovém plášti měsíce - a jeho roztavení.
Poškození sondy radiací
Na snímcích je ovšem kromě měsíce vidět také opotřebení kamery. Ta měla původně fungovat jen během několika prvních průletů kolem Jupiteru - a celkově mělo jít jen o krátkou dobu. Při příletu sondy k Jupiteru ale došlo k několika poruchám. Následně byla sonda uvedena na jinou než původně plánovanou dráhu. Ta je daleko protáhlejší a tak trvá výzkum obří planety daleko déle, než se původně předpokládalo.
Problematické je to proto, že se tak dlouhý časový úsek samozřejmě podepisuje na schopnostech sondy. Navíc ji postupně ničí silná radiace, která panuje v blízkosti Jupiteru. Kamera má například dnes už snížený dynamický rozsah a navíc se v jejích snímcích objevují tmavší pruhy. Vědci přesto dokázali zpracovat snímky tak, aby se z nich dala složit fotografie, která odpovídá skutečnému vzhledu měsíce. Je samozřejmě o něco ostřejší a barevnější než to, co bychom přímo na místě mohli vidět očima.
Před rokem mimochodem přišla sonda o více než 200 snímků, které byly touto kamerou pořízeny.
Bylo to způsobeno nečekaným zvýšením teploty kamery během 47. a 48. blízkého průletu kolem Jupiteru. Zatímco při prvním zmiňovaném průletu trvala anomálie přes 36 minut, při druhém průletu to bylo kolem 23 hodin.
Zdá se, že se životnost sondy pomalu blíží ke konci. Koneckonců pracuje na oběžné dráze Jupitera už od roku 2016. I teď pro ni ale vědci samozřejmě našli zajímavou práci. Věnuje se tedy jedné z posledních a velice nebezpečných misí - zkoumá měsíc Io.
Gravitace Io mimochodem také pozmění dráhu sondy. Od letošního února jí bude k oběhu kolem Jupiteru stačit 33 dní místo 38 dní.
Vzhled Io
Io je vulkanicky aktivnější než naše Země. Právě proto na něm nejsou vidět žádné velké krátery, vznikající po dopadu meteoritů a asteroidů.
Na snímcích se dá pozorovat jak denní tak noční strana měsíce. To je způsobené tím, že obří planeta Jupiter odráží sluneční světlo - a právě rozptýlené světlo odražené planetou slabě osvětluje tmavou noční stranu.
Tmavé skvrny jsou způsobeny vulkanickou činností. Mělo by se jednat o tzv. kaldery, sopečné propadliny a krátery, které známe i ze Země.
Láva, která z nich vytéká, může dosahovat teploty kolem 1400 stupňů Celsia - je o něco teplejší než většina pozemské lávy.
Kromě lávy produkují sopky na Io také obrovské množství síry, která se ukládá na povrchu měsíce. Nánosy mají různé barvy - v závislosti na lokální teplotě. Mohou být žlutavé ale také načervenalé.
Jiné tmavé skvrny naznačují, že je způsobuje hra světla a stínů. Na Io se nacházejí strmé hory, vzniklé vulkanismem. Nejvyšší z nich dosahují výšky 17 km.
Zdroj: NASA, Wikipedia - Io, zdroj obrázku: NASA, SwRI, MSSS,https://www.missionjuno.swri.edu/Vault/VaultOutput?VaultID=51266&ts=1707864257
