Venuše kolébkou života?

Na první pohled je to podivná otázka, vždyť podmínky na Venuši jsou všechno, jen ne příznivé pro život. Možná tomu ale bylo v minulosti jinak. (délka blogu 5 min.)

Bylo by dnes ještě možné zjistit, zda byla Venuše před miliardou let obyvatelnou planetou nebo na ní dokonce existoval život? 

Jednoznačně na tuto otázku zatím ještě odpovědět neumíme, možná se to ale brzy změní. 

Excesivní planeta

V poslední době (a pod pojmem doba si musíme představit poslední miliardy roků) jsou podmínky na povrchu Venuše extrémní. Všeho je tu přemíra: tlaku, hustoty atmosféry, teploty i vulkanické aktivity. 

Krátce po vzniku planety tu ale mohly panovat úplně jiné podmínky. Vždyť i na Zemi byla původně jiná atmosféra, než je tomu dnes. 

Pokud by se kdy měl na Venuši vyvinout život (nebo dokonce jeho rozumná forma), na povrchu planety dnes po něm nejspíš nenajdeme žádné stopy. 

Ne že by živé organismy stopy nezanechávaly. Nemusí to být hned budovy nebo silnice - i méně uvědomělé formy života po sobě zanechávají různé památky. Jejich skořápky nebo otisky jejich skořápek například nacházíme v prastarých usazeninách. To ale na Venuši s největší pravděpodobností nehrozí.  Vše, co život přetvořil nebo vytvořil, už dávno smyla výrazná vulkanická aktivita. 

Co uvidíme na povrchu naší sousední planety jednoho vzdáleného dne, až se k ní vypraví lidská posádka, je už dnes poměrně jasné. Snímky z povrchu Venuše (nafocené sondami Veněra) sebraly vědcům iluze o obyvatelnosti naší planetární sousedky. 

Jak se ale Venuše jeví například mimozemšťanům, tedy bytostem, které ji pozorují z velké dálky? Mohli by usoudit, že se na ní vyskytuje nebo vyskytoval život - a přiletět se na ni … zvědavě podívat? 

Jevila by se Venuše zajímavou nebo dokonce obyvatelnou planetou, kdyby ji dnes z dálky pozorovali mimozemšťané?

O tom, jak se jeví Venuše potenciálním vzdáleným civilizacím, rozhoduje samozřejmě technologická vyspělost dané civilizace. 

Pokud by její vývoj odpovídal našemu středověku, Venuši by vůbec nezaregistrovali. Vždyť tehdy začali pozemští vědci teprve objevovat planety našeho vlastního systému. O existenci exoplanet jsme se dozvěděli teprve v posledních desetiletích. 

Pokud by ale byla vzdálená rozumná civilizace technologicky alespoň stejně zdatná jako jsme my, mohla by Venuši objevit například pomocí tranzitové metody. 

Pak by se jevila jako planeta vhodná pro život. Venuše se totiž nachází na hranici tzv. obyvatelné zóny. Navíc má naše sousední planeta podobnou hmotnost a velikost jako Země - a to ji řadí k velice nadějným kandidátům pro existenci života. 

Zklamání by cizí civilizaci možná přinesla až analýza atmosféry. Poté, co by mimozemšťané zjistili, že se skládá prakticky jen z CO2, museli by si z pozorování odvodit také vysokou teplotu, která panuje na jejím povrchu. 

Při těchto úvahách ovšem vycházíme z našich vlastních zkušeností a znalostí o tom, co potřebuje živá hmota ke své existenci. 

Co kdyby ale byli mimozemšťané jiní než my? I když můžeme předpokládat, že se cizí život skládá z organických sloučenin uhlíku, není vyloučené, že by naopak mohl shledat obyvatelnou právě Venuši a ne Zemi. 

I na Venuši totiž panují příznivé tepelné podmínky - jen se nenacházejí na povrchu planety, ale v atmosféře. Přitom se může stát, že daná cizí civilizace obývá podobnou planetu. Ať už ji k obývání různých vrstev atmosféry dohnala pozemní ekologická katastrofa nebo prostá logická úvaha, která říká, že v atmosféře je zkrátka více místa než na povrchu planety… civilizaci, která je zvyklá žít ve vyšší atmosféře své planety, by mohla Venuše se svými podmínkami připadat daleko přitažlivější než nudná Země, která je poměrně chladná a navíc z velké části pokrytá nebezpečným oceánem. 

Našim potomkům se tedy klidně může stát, že objeví cizí civilizaci, která se snaží komunikovat … ne se Zemí, ale s Venuší, planetou, na které je všeho nadbytek: energie, uhlíkového materiálu ale také místa pro pohodlný život v batyskafech, plujících v oblacích.