Indická vesmírná agentura ISRO prohlásila misi Mangalyaan za skončenou. Řídící středisko ztratilo se sondou, kroužící kolem Marsu, spojení a není pravděpodobné, že se ho podaří obnovit. (délka blogu 3 min.)
Sonda Mangalyaan na oběžné dráze Marsu pracovala přes osm roků. Tím daleko předčila původní očekávání. Délka její mise se totiž původně odhadovala na 6 - 9 měsíců. Mangalyaan odstartovala k Marsu 5. listopadu 2013 a na jeho oběžnou dráhu vstoupila 24. září 2014. Cesta na Rudou planetu jí tedy trvala celých 300 dnů.
Vybavení sondy bylo na dnešní poměry docela chudé. Na palubě měla jen pět přístrojů. Přesto se jí podařilo udělat zajímavé objevy.
Jedním z přístrojů byla samozřejmě barevná kamera, bez které si dnes už nedovedeme představit žádnou vesmírnou výpravu. Tato konkrétní kamera vážila 1,27 kg. Pořizovala tříbarevné snímky, sledovala počasí na Marsu a zdejší prachové bouře. Díky třem barevným filtrům mohla zkoumat složení povrchu planety. Mimo jiné se jí ale podařil také snímek odvrácené strany Deimosu, jednoho z marsovských měsíců. To bylo samozřejmě možné také díky vysoké excentricitě dráhy, která ji zavedla do příznivé pozice.
Spektrometr, který pracoval v infračervené části spektra, vážil 3,2 kg. Měřil tepelné emise během marsovských dnů. Díky nim se podařilo vědcům identifikovat některé minerály a typy hornin v marsovském povrchu.
Dalším přístrojem byl metanový senzor. Ani on nebyl příliš velký a vážil necelé 3 kg. Měřil obsah metanu v atmosféře planety. Časem se bohužel zjistilo, že je jeho snímač nevhodný pro některá měření, které měl senzor provést.
Na palubě měla sonda ještě hmotnostní spektrometr ke studiu neutrálních částic v nejvzdálenějších vrstvách atmosféry Marsu a UV spektrometr, který uměl zjistit poměr mezi množstvím deuteria a vodíku ve vrchních oblastech atmosféry. Podařilo se díky němu například vyvodit závěry o tom, kdy a jak rychle Mars ztrácel atmosférickou vodu.
Důležitou součástí byl samozřejmě také solární panel. Měl velikost 1,4 x 1,8 metru a skládal se ze tří částí. Dohromady umožňoval generovat 800 W energie v podmínkách oběžné dráhy Marsu. (Vzhledem k tomu, že je Mars od Slunce vzdálenější než Země, poskytují solární panely na jeho oběžné dráze méně energie, než by tomu bylo na Zemi.)
Solární panel nabíjel Li-iontovou baterii. Byla to možná právě tato součást sondy, která způsobila konečný výpadek. Je možné, že se poškodil systém dobíjení a výkon baterie klesl pod kritickou hodnotu, takže se sonda uvedla do režimu hibernace. Je také ale pravděpodobné, že se po osmi letech jednoduše vyčerpaly zásoby paliva, které měla sonda na palubě. V době startu měla kolem 830 kg paliva.
Svůj první úspěch zaznamenala Mangalyaan těsně po svém příletu k Marsu. Zachytila tu totiž průlet vzácné a dlouhoperiodické komety Siding Spring. Obrovským výkonem byl ale už samotný fakt, že se sonda dostala na oběžnou dráhu Marsu - vždyť se jednalo o první podobnou indickou misi. ISRO se tak stala čtvrtou vesmírnou agenturou, které se podařilo umístit funkční satelit na oběžnou dráhu Rudé planety.
Mars Orbiter Mission (což je oficiální název sondy Mangalyaan) prozkoumala složení plynů v marťanské exosféře, identifikovala nadmořskou výšku, ve které marťanská atmosféra během místního večera přechází z režimu bohatého na CO2 do režimu bohatého na atomární kyslík a zapsala se do dějin také objevem „supratermálních“ atomů Argonu-40 v marťanské exosféře, díky kterým vědci přišli na jeden z několika mechanismů úniku atmosféry z Marsu.
Kromě toho pozorovala také měsíce Rudé planety a prachové bouře na jejím povrchu a objevila mraky nad jižní stěnou kaňonu Valles Marineris.
Orbiter vytvořil atlas Marsu pomocí barevné kamery a sledoval proměny, jakými procházejí v průběhu roků marťanské polární ledovce.
Data, která zaslal orbiter na Zemi, si stáhlo 7200 uživatelů, dohromady se zatím jedná o více než 27000 stažení od 400 uživatelů z 50 zemí. Několik z nich už díky misi Mangalyaan obhájilo své doktorské práce a další na nich ještě pracují.
Příště: ISRO - indická vesmírná agentura
