Evropská kosmická agentura (ESA) má problém. Její projekt ExoMars, na kterém spolupracovalo několik zemí včetně Ruska, byl po útoku Ruska na Ukrajinu zastaven.
Nešťastný projekt
ExoMars měl už před rokem 2022 pověst smolaře. V roce 2016 měla přistát na Marsu první část mise - lander Schiaparelli. Přistání 19. října 2016 se ovšem nezdařilo. Na vině byly technické problémy.
Podle oficiální vyšetřovací zprávy způsobila ztrátu landeru chyba v měřicím zařízení přetížení palubního počítače. Ten předal špatné výsledky, načež počítač vypnul motory v domnění, že se lander nachází na povrchu planety. Výsledkem bylo, že sonda dopadla na povrchu Marsu z výšky téměř 4 km rychlostí 540 km/h. Kráter později objevila (a z oběžné dráhy vyfotografovala) orbitální sonda Mars Reconnaissance Orbiter (zkráceně MRO). Úspěch první mise ExoMars mohl zaznamenat jen orbiter, tedy ta část mise, která na Marsu nepřistávala, ale zůstala na oběžné dráze.
V roce 2018 měla startovat další část mise, která se tentokrát jmenovala ExoMars 2018. Startu v tomto roce ale zabránily problémy se složitým padákovým systémem. Mise byla přejmenována na ExoMars 2020. V roce 2020 byl pak start zrušen kvůli pandemii Corony. Sonda měla startovat až letos.
Ruská invaze na Ukrajinu nyní misi nejspíš ukončila nadobro. Velkou část mise měl totiž vyplnit ruský přistávací modul Kazachok, který se mimochodem dokonce v únoru nacházel na území EU, kde absolvoval předstartovní testy. ESA spolupráci s Ruskem vypověděla, takže už není k dispozici.
Pro vědce, kteří misi věnovali více než 20 let svého profesního života a úsilí - to není zrovna příjemná situace. Nejen že politika zničila jejich dloholetou práci, zdá se navíc nepravděpodobné, že bude mise někdy pokračovat.
V přistávacím modulu se měl nacházet rover, pojmenovaný po vědkyni, která objevila strukturu dvojité šroubovice DNA - Rosalind Franklin. Jeho jméno má poukazovat na speciální schopnosti jeho přístrojového vybavení.
Na rozdíl od roveru Perseverance, který v současné době zkoumá bývalou říční deltu v kráteru Jezero a sbírá vzorky, které budou později převezeny na Zemi, by mohl rover Rosalind Franklin zkoumat své vzorky přímo na místě. Mohl by sbírat materiál až z hloubky 2 metrů. Vědci předpokládají, že přímo pod povrchem Marsu by mohli narazit na stopy bývalého života, pokud se někdy na Rudé planetě život skutečně vyskytoval.
Původně měla mise startovat letos v září na ruské raketě Proton. V červnu 2023 měla dorazit k Marsu.
17. března 2022, několik týdnů poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, se vesmírná agentura ESA rozhodla odložit projekt na neurčito. ESA chce o pokračování mise oficiálně rozhodnout na zasedání v listopadu 2022.
Vědci mají už jen malou naději, že bude projekt zachráněn. ESA by mohla například nahradit Kazachok a postavila podobný modul sama - s využitím různých technologií a znalostí NASA.
Má to ale malý háček. Výroba nového hardwaru a jeho testování trvá poměrně dlouho, takže start v roce 2024 už nepřipadá v úvahu. Reálnějším by mohl být termín v roce 2026 nebo 2028.
ESA by přitom mohla znovu použít díly, které sama vyvinula a dodala na modul Kazachok. Komponenty ruské výroby - přistávací nohy, tepelný štít, sestupné motory a další - by se musely nahradit zatím ještě neexistujícími, novými součástkami. Zvláštní problém představují motory, protože žádný evropský výrobce nenabízí motory vhodné pro přistání na Marsu.
A co je ještě daleko horší - ESA nemá žádné plutonium. Tento materiál je potřebný pro výrobu radioizotopové baterie, která má v roveru roli topení. Bez ní se totiž sonda v chladném marsovském podnebí neobejde. Plutonium by možná mohly poskytnout USA.
Další - a bohužel pravděpodobnou možností je, že ESA celou misi zruší. Stalo by se to mimo jiné také kvůli úspoře nákladů.
V případě pokračování mise bude potřeba nejen financovat vývoj nového přistávacího modulu a nové nosné rakety. Kromě toho se musí (už existující) vozítko Rosalind Franklin zakonzervovat a během dalších roků, které ještě uplynou do startu mise, musí být drženo ve sterilních podmínkách. Vozítko, které bude hledat na Marsu stopy života, samozřejmě nesmí samo zanést život na Mars ze Země.
Objevují se názory, že celá věc už nestojí za to. Na projektu by musela spolupracovat i NASA, bude tedy záležet také na jejím postoji.
Evropští vědci, kteří už 20 roků pracují na projektu a těšili se na první domácí vozítko na Marsu, teď nemohou dělat nic jiného než čekat, jak se rozhodne vedení ESA a NASA. Držme jim palce, aby jejich práce nepřišla nazmar.
