Tento návod je určen těm, kdo teprve hledají svoje schopnosti. Těm, kdo si nejsou jistí svým talentem a začátečníkům, kteří si chtějí něco dokázat. Není lepší motivace než touha přesvědčit sama sebe, že "na to mám". Rozebereme spolu základní pojmy, seznámím vás s chybami, kterých je možné se vyvarovat. Je sice pravda, že "chybami se člověk učí", ale nemusí to být nutně vaše vlastní chyby.
V minulé kapitole jsem zmínila teoretické vysvětlení efektu, který vzniká smíšením hnědé a modré barvy příslušných komplementárních tónů. Řeč byla o tom, že komplementární barvy se najdete v tzv. "barevném kruhu" na protilehlých stranách. Jejich smíšením se tvoří "nepravá" černá barva.
Tato směs má jednu zvláštní vlastnost: i když na první pohled vypadá jako obyčejná černá barva, je dojem z nanesené barvevné vrstvy daleko dynamičtější než je tomu u barev zhotovených z jednoduchého černého pigmentu.
Vidění této barvy je subjektivní, oba pigmenty (modrý a hnědý) nejsou sice vnímány odděleně (naše oko na to má moc malé rozlišovací schopnosti), přesto vzniká u pozorovatele "pocitový" rozdíl oproti klasické černé barvě.
Tuto dynamicky vnímanou barvu budeme používat nejvíce v podmalbě při lazurní technice nebo ke ztmavení základních barevných tónů. Často také nachází využití při malbě tmavého pozadí klasických zátiší.
Máte chuť, vyzkoušet si tento efekt v praxi?
TIP:
Z malého množství (velikosti hrášku až lískového oříšku) pálené umbry a stejného až dvojnásobného množství ultramarinové modré namíchejte černě působící barvu.
Dané množství potřebného ultramarinu bude záviset na krycí schopnosti vaší umbry - krycí umbra má tendenci "přebít" (většinou transparentní) ultramarín, takže ho budete v tomto případě potřebovat více, než umbry samé.
Obrázek: zmíněné barvy, nanesené na malířskou paletu.
Na připravený kus plátna (nebo papíru) naneste malé množství vzniklé černé barvy.
Ze zbylého množství odeberte jednu porci, kterou následně trochu zesvětlete titanovou bělobou a naneste na plátno nebo papír vedle původního tónu.
Použitím větších a větších množství titanové běloby tak získáte barevnou řadu od černé k bílé.
Můžete samozřejmě postupovat i opačně - ztmavováním bílé barvy malými porcemi černé.
Na obrázku vidíte barevnou škálu, vzniklou smíšením obou barevných tónů. Výsledkem je nebarevná tzv. "živá" černá a šedá barva.
TIP:
Pokud vlastníte několik druhů bílé barvy (titanovou bělobu, transparentní bílou nebo krycí bílou) můžete vyzkoušet, nakolik ovlivní typ běloby efekty při míchání barevné škály.
Transparentní bílá barva se bude hodit spíše k vytvoření jemných tmavých tónů, zatímco krycí barvou vytvoříte pohodlněji nuance světle šedých tónů.
S největší pravděpodobností se vám nikdy nepodaří smíchat úplně přesně stejné množství hnědé a modré barvy a vytvořit tím odstín živé černé barvy identický s tím minulým. Proto neuškodí připravit si ho naráz větší množství. To můžete potom skladovat v injekční stříkačce a využívat ho i v rozsáhlejších projektech, které by jinak vyžadovaly několikerou přípravu barev.
Na obrázku vidíte do stříkačky naplněnou speciální barvu pro podmalbu, tzv. "živou černou", která se ve skutečnosti směsí modré a hnědé barvy.
Pokračování příště
Příště: praktické cvičení - malujeme jablko
Další díly seriálu:
Motivace
Materiál a nářadí
Výběr štětců
Vaši pomocníci
Pojivo (olej)
Pigmenty
Nákup barev
Mícháme barvy
Živá černá barva
Malujeme jablko - skicování a příprava
Malujeme jablko - pozadí
