Zvláštní jméno asteroidu, který k nám přiletěl z cizího hvězdného systému, pochází z havajštiny a znamená “zvěd”. Odkud ale pravděpodobně pochází? (délka blogu 5 min.)
Objev
Když teleskop Pan-STARRS 1 (monitoruje blízký vesmír a hledá asteroidy a komety, které by mohly být pro Zemi nebezpečné) zachytil na podzim 2017 neznámý objekt, zdálo se nejprve, že se jedná o další z běžných těles, která nikoho neudiví.
Brzy se ale mělo ukázat, že jeho dráha je tak exotická, že prakticky nemůže pocházet z naší vlastní hvězdné soustavy. A to vyvolalo vlnu zájmu, která dodnes neutichla.
Vědci dnes spekulují, odkud mohl ke Slunci přiletět a konspirátoři - jestli se nejednalo o poselství cizí civilizace nebo dokonce o prastarou kosmickou loď.
Objekt měl totiž podlouhlý tvar a choval se tak trochu jako kometa. Navíc měnil svou rychlost, a to o něco intenzivněji, než se dalo vysvětlit gravitační silou Slunce a planet.
Vědci dnes mají za to, že se nejedná o kometu ani asteroid - ale o úlomek, který mohla vymrštit do vesmíru srážka objektu, který se podobal našemu Plutu s jiným objektem, nacházejícím se ve vnější části cizího hvězdného systému.
Naznačuje to fakt, že se chování Oumuamua při příletu a odletu od Slunce dá dobře vysvětlit jen tehdy, když by se měl skládat převážně ze zmrzlého dusíku.
Vesmírná detektivka
Ke srážce mělo dojít před zhruba půl miliardou roků. Ve hvězdném systému, ze kterého Omuamua pochází, se musely nacházet objekty, které se dají srovnat s planetkami v našem Kuiperově pásu. Mělo se jednat o poměrně mladý systém, ve kterém se planety právě rodí - v takových systémech totiž vzájemné srážky nejsou nic zvláštního.
Obří kolize měla do vesmíru vyvrhnout část povrchu planetky, který se měl podobně jako u Pluta skládat převážně ze zmrzlého plynu. Přitom byl původní rozměr daleko větší než to, co jsme pozorovali v roce 2017. Vědci odhadují, že cestou přišel až o 95 % své hmoty.
V mezihvězdném prostoru totiž erodovalo jeho povrch kosmické záření a v blízkosti Slunce způsobila tání plynu pro změnu sluneční energie.
Do naší soustavy vstoupil Oumuamua už v roce 1995, jak se později ukázalo. Měl tedy dost času na to, aby “zhubl” na velikost, kterou později pozorovaly teleskopy.
Ztrátou hmoty se mimochodem vysvětluje také podivný tvar Oumuamua. Je to prý podobné jako u mýdla, tvrdí vědci - čím déle ho používáme, tím tenčí je kousek, který zbývá. Tvar vesmírného objektu totiž ve skutečnosti nepřipomínal doutník, jak se před pár lety věřilo, ale právě kousek hodně omydleného mýdla.
Zdroj: https://arxiv.org/abs/2103.08812, https://arxiv.org/abs/2103.08788
