Odpůrci jaderné energetiky varují. Vyhořelé jaderné palivo je nebezpečné. Dá se ho zneužít coby tzv. “špinavé bomby”. Jak velké je skutečné reálné nebezpečí takového scénáře? (délka blogu 10 min.)
Katastrofický scénář
“Už jen nepatrné množství jaderného odpadu z jaderné elektrárny je schopno (smícháno s klasickou trhavinou) otrávit široké okolí. Při výbuchu takové špinavé bomby by se radioaktivní izotopy rozprášily a zamořily životní prostředí životu nebezpečnými látkami,” tvrdí odpůrci jaderné energetiky. Podle nich se dá takové nebezpečí odvrátit jen jedním krokem: zákazem provozu jaderných elektráren.
Realita
Pokud něco ukázala minulost lidské rasy, pak to, že se dá jakékoliv (nebo téměř jakékoliv) technologie zneužít jako zbraně. Proto se budu snažit rozebrat právě tento argument odpůrců jaderné energetiky trochu důkladněji. Co je to vlastně špinavá bomba?
...Pod pojmem “špinavá bomba” se dá představit bomba, která se skládá z konvenční trhaviny, ke které je přiloženo určité množství radioaktivní látky. Konvenční trhavina má za úkol radioaktivní příměs rozptýlit do okolí při svém výbuchu. |
Přitom je zneužití radioaktivního materiálu ve špinavé bombě podobného druhu - ta nejpravděpodobnější verze zneužití radioaktivity k zastrašujícím účelům (např. terorismus). Přímé využití jaderného odpadu k výrobě skutečné jaderné bomby je příliš komplikované. Vyžadovalo by technologii, kterou není lehké obstarat a dlouhotrvající procedury při výrobě materiálu jaderné bomby. Jen těžko by se daly v naší hustě osídlené krajině skrýt. Radioaktivita sama o sobě je efektem, který by teroristy prozradil.
Silně radioaktivní materiál (jakým je vyhořelé palivo jaderné elektrárny) je také obzvláště dobře hlídané. Není lehké se k němu dostat, není lehké s ním manipulovat a už vůbec není lehké ho ukrást, utéct s ním a pak se s ním skrýt.
Pokud bychom se tedy měli bát teroristického útoku pomocí špinavé bomby, je nejpravděpodobnější variantou takové bomby - použití málo aktivních odpadů, například odpadů z nemocnic nebo materiálů, které využívá průmysl.
Jak vysoké je nebezpečí po výbuchu špinavé bomby?
Nebezpečí, spojené z použitím “špinavé” bomby, je často přeceňováno. Ionizující záření není vidět, je tedy optimálním strašákem.
Ve skutečnosti ale “není radioaktivita jako radioaktivita”, jak jsem zmínila v několika starších blozích. Ionizace může být vyvolána různými druhy částic s různou energií, nebo dokonce elektromagnetickým zářením, které může mít také různou hodnotu energie. Záleží především na druhu radioaktivního izotopu, který ionizující záření vysílá.
Výbuchem “špinavé bomby” se navíc koncentrace původně k bombě přiloženého radioizotopu silně snižuje díky tomu, že se rozptýlí po širokém okolí.
Ve skutečnosti existuje jen opravdu málo izotopů, které by byly zdraví nebezpečné i po zředění, jakého by se jim dostalo výbuchem špinavé bomby. Takovým izotopem by mohlo být například plutonium-239. To se ale pro změnu nepoužívá v průmyslu nebo zdravotnictví, potencionální terorista tedy nemá, odkud by ho mohl ukrást.
Plutonium se vyskytuje v omezeném množství ve vyhořelých tyčích jaderných elektráren - jak už ale bylo zmíněno výše - muselo by se odtud složitě extrahovat. Proces je tak náročný a tak nebezpečný, že by při něm největší nebezpečí plynulo pro samotného eventuálního teroristu. A to jak nebezpečí pro jeho zdraví tak nebezpečí, že ho příslušné státní orgány najdou dřív, než stihne začít s extrakcí plutonia nebo třeba jen odříznutím kusu vyhořelého jaderného paliva.
Skutečné nebezpečí
Pokud si aktivisté chtějí nutně dělat starosti, našlo by se větší množství látek, které se
- dají obstarat daleko jednodušeji
- nezanechávají za sebou všeprozrazující stopy
- jsou daleko nebezpečnější a toxičtější než například vyhořelé jaderné palivo
Za všechny připomenu methalisokyanát. Jedná se o nenápadnou molekulu se sympaticky jednoduchou stavbou.
Této sloučenině se někdy také říká methylkarbylamin nebo MIC. Tato vysoce toxická organická sloučenina je meziproduktem při výrobě pesticidů a insekticidů jako např karbaryl. Co dokáže - můžete shlédnout v následujícím videu.
