Odpůrci jaderné energetiky samozřejmě nemohli opomenout ubohé ryby, které prý v evropských řekách zabíjí jaderné elektrárny. A jako vždy... je všechno trochu jinak. (délka blogu 5 min.)
Základem pseudoargumentu o leklých rybách se nejspíše staly starší fotografie, pořízené při příležitosti nějaké chemické havárie a skutečnost, že továrny dříve (případně v jiných zemích) opravdu vypouštěly odpadní vody do řek. Tento fakt je všeobecně známý - a dá se tedy s trochou drzosti aplikovat i k pomluvám jaderné energetiky.
Jak je to tedy ve skutečnosti s odpadní teplou vodou, která prý zahřívá řeky a tím připravuje ryby o kyslík?
Kyslík se ve vodě skutečně rozpouští hůře, pokud je voda teplá. To je známá věc - a potvrdí to každý akvarista.
To je ale také poslední zrnko pravdy v tvrzení anti jaderných aktivistů. Dnešní jaderné elektrárny se totiž už chladí trochu jinak. Dnes už není potřeba vypouštět chladící vodu do řek, používají se totiž chladící věže.
Jak vypadá a jak je zkonstruovaná taková věž se dá na internetu nalézt během pár vteřin -například zde.
V minulosti se ovšem některé (dnes už neaktivní) jaderné elektrárny chladily vodou z řek. Ani tehdy ale jejich 33 stupňů teplá voda neohřívala řeku o několik stupňů, jak se snaží tvrdit nadšenci z řad aktivistů.
Naměřeny byly rozdíly v řádu necelého stupně, což rybám nevadí - a opět to mohou potvrdit akvaristé. V běžných akváriích - a dokonce i v řekách v přírodě kolísá teplota během roku daleko více.
Dnešní jaderné elektrárny využívají k chlazení odpařovací věže. Na nezasvěceného laika to pak musí dělat dojem, že se tu vlastně strašně plýtvá energií. Tolik vody se “zbytečně” vypaří do atmosféry (i to je jeden z nezasvěcených komentářů aktivistů).
Jedná se o čistě technologický mechanismus, kdy je účinnost určitého procesu úměrná rozdílu teplot. Energie se dá odčerpat a dobře využít (přeměnit na jinou, ušlechtilejší formu energie - jako třeba elektrický proud) lépe u horké vody a páry než u vody téměř studené. Od určité teploty se takové přeměny nevyplatí.
Je to podobné, jako bychom předhazovali solární elektrárně, že využije jen nepatrný zlomek sluneční energie - a zbylých 90 procent bez užitku ohřeje zemský povrch a vyzáří se následně do vesmíru.
O chlazení elektráren bez použití vody - ale s využitím vzduchu - se snažily různé státy v osmdesátých letech. V Německu byly tyto snahy ovšem zmařeny. Jistě vás neudiví, kdo se v tom kdysi angažoval. Aktivisté, bojující proti jaderným elektrárnám. Dnes pranýřují “plýtvání” vodou.
