Mýty kolem jaderné energetiky - uranové transporty

Kvůli provozu jaderných elektráren se prý na našich cestách musíme setkávat s transporty jedovatých a radioaktivních sloučenin uranu. Hrozí na našich cestách “uranová smrt”? (délka blogu 8 min.)

Argumentace odpůrců jaderné energetiky

Při obohacování uranu se materiál ve formě fluoridu převáží křížem krážem Evropou. S transporty jedovaté a radioaktivní látky se tak můžete setkat prakticky kdekoliv. Ohrožená jsou jak velká města tak odlehlé oblasti. Při nehodě se může poškodit ochranný  obal nákladu a nebezpečnou substancí se pak může zamořit široké okolí. Fluorid reaguje s vodou za vzniku kyseliny fluorovodíkové. Ta je velice nebezpečnou látkou, která škodí zdraví a poškozuje také životní prostředí.

Tolik tvrzení aktivistů… jak je to ale doopravdy?

Proč vlastně fluorid uranový? Proč ne nějaká jiná a méně nebezpečná uranová sloučenina?

Fluorid uranový (UF6), označovaný v jaderném průmyslu jako "hex", je sloučenina používaná v procesu obohacování uranu, ve kterém se vyrábí palivo pro jaderné reaktory. 

 

Fluorid uranový je pro tento účel optimální. Jednou z výhod je fakt, že fluorid ochotně přechází do plynné fáze. Navíc se u této látky jedná o sloučeninu, která se skládá pouze z fluoru a uranu. A fluor - je jeden z mála prvků, které se v naší přírodě vyskytují ve formě pouze jednoho jediného izotopu. 

Izotopy

určitého prvku jsou varianty atomů, které mají sice stejný počet protonů ale liší se od sebe počtem neutronů v jádře. 

Hmotnosti molekul “hex” vytvořené s různými izotopy uranu (uran s 235 protony a neutrony nebo například uran s 238 protony a neutrony) tedy závisí pouze na druhu izotopu uranu - hmotnost atomů fluoru je v těchto molekulách neměnná. Díky tomu se dá v odstředivce separovat frakce s menší hmotností (obsahující lehčí uran 235) od frakce těžší (s uranem 238). A přesně o to při obohacování uranu jde - do paliva se musí dát dostatečné množství uranu 235 - takové množství, které se běžně v přírodě v uranu nevyskytuje. 

Každodenní realita

Patříme k moderním a průmyslovým zemím, a tak se po silnicích a dálnicích středoevropských zemí (jakými jsou i Česko nebo například Německo) neustále vozí nejrůznější jedovaté látky. Potřebuje je náš průmysl, naše auta, apod. V Německu je to například kolem 500 000 tun ročně. 

O značně jedovaté a nebezpečné látky se přitom jedná velice často. Fluorid uranový tvoří jen 0,0001 % škodlivin, které brázdí naše silnice. Osobně si myslím, že ten, kdo se rozčiluje nad 0,0001 procentem jedovatých nákladů, by se měl také zamyslet nad tím, co se skrývá pod zbylými 99,9999 %. 

Navíc může neštěstí bohužel způsobit i úplně nevinný náklad. Faktem je, že za poslední desetiletí přišlo nejvíce lidí o život nikoliv při hypotetické nehodě s fluoridem uranovým, ale při nehodě, ve které největší roli sehrál náklad másla a mouky. Na rozdíl od fluoridu uranového se totiž vezl nezajištěn a nehlídán, volně poskládán na korbě nákladního prostoru. 

Malý objem - jednodušší a efektivní zajištění

Celkový objem každoročně převáženého fluoridu uranu odpovídá (v zemi jakou  je Německo) zhruba kostce s hranou 5 metrů. To je zároveň také množství, které stačí k provozu všech německých jaderných elektráren na celý rok.

Je to až neuvěřitelně malý objem - ve srovnání s nekonečnými vlaky uhlí, obrovským množstvím zemního plynu nebo benzínu a nafty, které denně putují Evropou. Je to způsobeno enormní energetickou výnosností jaderného paliva. 

Odpovídající dobře promyšlené a testované bezpečnostní zajištění tohoto poměrně malého množství samozřejmě nezpůsobuje výrobci a majiteli při tomto množství ani technické a ani ekonomické problémy. 

Co se týká radioaktivity sloučeniny “hex” - ta je ve srovnání s její chemickou jedovatostí zanedbatelným rizikem. Naopak, dokonce sehrává pozitivní roli. V případě, že by se měla část nákladu “ztratit” (někdo by ji například ukradl, aby ji použil jako zbraň proti veřejnosti) - dá se “hex” na jejím základě vypátrat. U ostatních podobně jedovatých a nebezpečných (ale neradioaktivních) látek - to možné není. 

A není jich málo. Například u polovodičové techniky a ve výrobě fotovoltaiky se využívá kyselina fluorovodíková, která má velice podobné vlastnosti jako “hex”. Ta kupodivu aktivistům nevadí… 

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Dana Tenzler | pondělí 2.9.2019 8:00 | karma článku: 30,77 | přečteno: 1040x