Přepracovávání jaderného odpadu na nové palivo - to je pravá a nefalšovaná recyklace. Přesto se anti-jaderným aktivistům nelíbí. (délka blogu 5 min.)
Dělá to dojem, že aktivisté podniknou cokoliv, co zabrání recyklaci, aby pak mohli požadovat naprostý zákaz jaderné energetiky s tím, že produkuje nebezpečné odpady. Tvrdí například, že se recykluje jen asi jedno procento původního vysoce radioaktivního materiálu. A navíc se z malého množství odpadu při recyklaci prý stává množství daleko větší.
Podle aktivistů jsou palivové tyče typu MOX - to největší zlo na planetě. Jsou prý daleko nebezpečnější než původní atomové palivo v podobě tyčí s obohaceným uranem. Navíc prý reaktory, které využívají tyto palivové články, vyrábějí materiál pro atomové bomby. A kdo chce mít za domem atomovou bombu… že ano.
Proberme tyto mýty a demagogie postupně jednu po druhé.
Jen jedno procento recyklovaného odpadu
Z vyhořelých palivových tyčí se prý používá jen jedno procento pro další zpracování a výrobu MOX-paliva. Jedno procento… to má znít jako velmi malé množství a naznačovat, že se jedná o neefektivní a zavrženíhodnou technologii.
Ve skutečnosti ale toto jedno procento tvoří plutonium - prvek, který je v palivových tyčích zodpovědný za 99,99% dlouhodobě trvající “radioaktivity”.
...Připomeňme si, že v palivových tyčích vznikají během provozu jaderné elektrárny různé radioizotopy. Ty mají rozdílné vlastnosti. Vyzařují různé druhy ionizujících částic nebo záření (alfa, beta, gama nebo proud neutronů) a rozpadají se různým poločasem rozpadu. Některé z nich zmizí z paliva po několika dnech, jiným to trvá delší dobu. Je to právě plutonium, které v jaderném odpadu způsobuje hlavní část dlouhodobé “radioaktivity”. |
Pokud tedy za nutnost dlouhodobého skladování jaderného odpadu může plutonium, v něm přítomné - není nic logičtějšího, než ho z jaderného odpadu separovat. Tím se odpad na jednu stranu zbaví své nejtoxičtější a nejnebezpečnější komponenty - a na druhou stranu se tak získá poměrně čisté plutonium, které se může dále využívat v další generaci palivových tyčí, tyčí, které nesou zkratku MOX.
MOX palivoJedná se o jaderné palivo, které tvoří směs dvou oxidů (Mixed OXide) – oxid uraničitý a oxid plutoničitý. Uranová část se vyrábí nejčastěji z ochuzeného uranu, který zbývá jako vedlejší produkt při obohacování uranu. Plutoniovou složku je možné získat buď z nevyužitých jaderných hlavic na bázi plutonia či právě z použitého jaderného paliva. (zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99epracovan%C3%A9_jadern%C3%A9_palivo) |
Výsledkem je tedy snížení doby, po kterou je jaderný odpad nebezpečný - jeho zbylé komponenty se nerozpadají zdaleka tak pomalu jako zmíněné izotopy plutonia. Navíc je výsledkem další palivo, ze kterého se dá získávat obrovské množství čisté energie. Dal by se najít lepší příklad pro dokonalou recyklaci cenné suroviny?
Ještě víc odpadu
Stejně demagogické je tvrzení, že se zpracováním vyhořelých tyčí jen zvyšuje množství radioaktivního odpadu. Separací radioizotopů se z určité látky samozřejmě nestane látky více. Co se týká samotných radioaktivních komponent, ty se zpracováním vyhořelého paliva nanejvýš rozředí.
Plutonium pro jaderné zbraně
Dalším oblíbeným tvrzením aktivistů je názor, že se při přepracování vyhořelého paliva získávají materiály pro jaderné zbraně. Je to samozřejmě nesmysl. Teoreticky se sice může z vyhořelých uranových kazet separovat také izotop plutonia, schopný explodovat v podobě jaderné bomby. Ten se dá ale získat jinými cestami - a to daleko pohodlněji. V palivu, které se nacházelo v našich lehkovodních reaktorech, se navíc moc takového izotopu nenalézá.
Zdroje:www.acatech.de, https://www.hzdr.de/db/Cms?pOid=30486, https://energyfromthorium.com/, https://www.psi.ch/de/ta, http://darwin.bth.rwth-aachen.de/opus3/volltexte/2004/791/pdf/Volmert_Benjamin.pd, https://info.ornl.gov/sites/publications/Files/Pub27046.pdf
