Ne, nebude řeč o esoterice. Některé kameny jsou ovšem skutečně léčivé. Jedná se jen o trochu jiné kamení a trochu jiné léčení než jaké byste možná čekali... (délka blogu 5 min.)
Léčivé kameny se dají shrnout do jedné velké skupiny. Patří do ní křída, sůl a silikáty (tedy sloučeniny různých oxidů a oxidu křemíku).
Zubní pasta
Popisovat zubní pastu není třeba. Znali ji už staří Římané, kteří si čistili zuby směsí, které říkali denfritium. Byla to v podstatě směs mramoru a pemzy. I když jsou naše dnešní pasty trochu šetrnější, základní materiál se dodnes moc nezměnil.
Dívali jste se někdy, co obsahuje vaše tuba se zubní pastou? Najdete v ní tenzidy, zvlhčovace, aromata a někdy také přísady tišící bolesti nebo záněty. Nejdůležitější komponentou ale byly, jsou a budou minerály, které působí jako čistidlo. Zuby si v podstatě čistíme jemně rozemletým kamením.
K tomuto účelu se samozřejmě nehodí jakékoliv kameny. Aby se nepoškodila zubní sklovina, je potřeba vybrat takové, které mají nízkou tvrdost. Přesněji - musí mít tvrdost nižší než zubní sklovina, která obsahuje minerál hydroxyapatit.
Hydroxyapatit
Hydroxyapatit má chemický vzorec Ca5(OH)(PO4)3. Jeho tvrdost odpovídá pátému stupni mohsovy stupnice, disponuje tedy střední tvrdostí. Zubní sklovina ho obsahuje kolem 95 %, zubní dřeň kolem 70% a například naše kosti kolem 40 %.
Je tedy logické, že se k čištění zubní skloviny mají používat minerály, které mají nižší tvrdost než 5 nebo dosahují maximálně této hodnoty. Tomu odpovídají výše zmiňovaná křída, některé silikáty nebo třeba kuchyňská sůl. Nejtvrdší jsou přitom silikáty - jejich čisticí účinek je tedy nejvyšší.
Fluorit a Fluorapatit
Dalším vyloženě léčivým kamenem je fluorit. I jeho pozitivní léčebné účinky se týkají zubní skloviny.
Výše zmiňovaný mineral hydroxyapatit se totiž dá ještě optimalizovat. Když do své chemické struktury zabuduje fluor, je taková dotovaná zubní sklovina tvrdší než ta, která fluorapatit neobsahuje. Je tedy také odolnější.
Fluor se do molekuly hydroxyapatitu zabuduje výměnou za hydroxylové skupiny (OH). Děje se tak díky tomu, že je fluorit trochu rozpustný ve vodě. Fluor se ve vodní prostředí může pohodlně dostat přímo na místo určení. Hydroxyapatit je totiž navíc poměrně propustný minerál, takže výměně už nic nebrání.
Výsledný fluorapatit má pak vzorec Ca5[F|(PO4)3].
Časté a malé dávky fluoritu (například v zubní pastě) dělají zubní sklovinu odolnější proti poškození. Fluorit a fluorapatit může být tedy klidně spolu s křídou, kuchyňskou solí a některými silikáty označován za léčivý kámen.
Pemza
Dalším takovým léčivým kamenem je pemza. Je to vlastně dárek, který nám udělala některá ze starších nebo i v novější době vybuchlých sopek.
Pemza bývá nejčastěji velice porézním sopečným sklem. Jeho neobvyklá struktura vznikala díky změnám teploty a tlaku, kterému byla hornina vystavená krátce poté, co opustila nitro sopky. Značné množství plynu, který obsahovala hornina dokud se ještě nacházela pod zemí, muselo (když se při výbuchu sopky materiál ocitl při normálním tlaku a teplotě) rozžhavenou horninu logicky “napěnit”.
Díky prudkému ochlazení horniny pěnová struktura zatvrdla a zůstala zachována dodnes.
Ne že by pemza přímo léčila - pomáhá nám ale v čištění a odstraňování staré kůže a díky tomu si jistě zaslouží pojem léčivý kámen více, než leckteré jiné (šarlatány tak ochotně využívané) drahokamy a polodrahokamy.
Napadají vás ještě jiné příklady léčivých kamenů? Uvítám je v diskuzi pod blogem.
