Příroda se probouzí do dalšího pošmourného dne. Vzduch voní listím, které se pomalu snáší z větví stromů na provlhlou zem. Padající mlha zvýraznila pavučiny, velkoryse rozprostřené na keřích. Kolik píle věnoval do každé z nich nepatrný tvoreček s osmi nohama?
Malinký křižáček, pravděpodobně vylíhlý letos v létě, se usadil mezi bylinkami. Jeho pavučina je přesná a krásná, zpracovaná s perfekcionismem, jaký by člověk u tak titěrného tvorečka nečekal. Tenhle nezkušený mladý pavouk je už teď pravým umělcem.
Plochá hustá pavučina je bezpochyby dílem pokoutníka. Že nevíte, co je pokoutník? Já bohužel ano, každoročně se na podzim snaží využít výhod podnájmu ve vytápěných místnostech. Zkušenost ukázala, že čtyři z pěti najdu a neudělám jim dobře. Přesto jich zbude vně domu dost na to, aby na jaře založili nové kolonie, plné malinkých nových pokoutníčků. Až vyrostou a mihnou se pod hromadou dřeva na zátop, nebudu si občas jistá, jestli jsem viděla pavouka nebo myš.
Jejich sítě jsou chaotické a optimistické. Bezpochyby netouží po slávě a chvále za umělecký dojem pavučiny. Ty mají přesto svůj neopakovatelný šarm.
Maličké korálky mlhy, které se navlékly na jejich sítě, připomínají kresby exotických souhvězdí.
Všude je vidět chmýří pavoučích domečků - ale kde je domácí pán?
Najdu ho pod krajkou pavučiny?
Opatrně nakouknu i pod ni ...
Zdá se, že tato chytrá zvířátka pochopila, že není dobře lézt mi na oči. Tiše doufám, že jim to vydrží.
