? Seriál o minerálech pokračuje úplně vážně míněnou otázkou: “Dají se kameny jíst?” (délka blogu 5 min.)
“Co je to za podivnou otázku?” pomyslíte si. Jak by je člověk mohl jíst?
Některé jsou ale opravdu jedlé. Lidstvo dokonce odedávna vyvíjí značné úsilí, aby je vytěžilo z hlubin země. Odpověď už možná znáte. Nejrozšířenějším minerálem, který denně jíme, je kuchyňská sůl.
Jedlá sůl
Tzv. kamenná sůl je vlastně sedimentový minerál halit. Čistá sůl bez příměsí je buď průzračná nebo má bílou barvu. To je ale poměrně vzácné. Častěji mívá lehké zbarvení do červena, je nažloutlá nebo namodralá, případně šedá nebo dokonce fialová. Způsobují to různé příměsi - například železo nebo mangan. Další příměsi (draslík, sádrovec, anhydrit) ji nejen barví ale mění také její chuť.
Proto se dříve, než ji můžete koupit, kamenná sůl čistí a zbavuje se nežádoucích látek. Na stole pak máte sůl, která má krásně bílou barvu.
O jedné z variant kamenné soli - himálajské soli - se traduje, že má speciální léčivé účinky. Chemické analýzy ovšem nepotvrdily žádné rozdíly mezi ní a například solí z Polska. A skutečně - velká část tzv. “himálajské” soli opravdu pochází z polských dolů. Jako by to nestačilo, je další část takto označené potraviny spíše solí pákistánskou, co Himálaje viděla jen z dálky.
Dalším speciálním druhem soli je “perská modrá”. Ta obsahuje pro změnu modrý sylvin - halogenid s chemickým vzorcem KCl. Od jedlé soli (NaCl) se tedy liší jen kationtem, místo sodíku obsahuje draslík.
Někdy se v soli z Íránu nachází také uran, na stůl se vám samozřejmě taková sůl nedostane.
Zlato a stříbro
Hned po kuchyňské soli vás nejspíš napadne zlato a stříbro. Určitě jste už viděli těmito kovy zdobené cukrovinky - nebo likéry.
Nad zlatem a stříbrem nemusíme ohrnovat nos - nemají totiž vůbec žádnou chuť a nezkazí tedy žádnou potravinovou legraci. Jak poznáte, že je vaše potravina skutečně zdobena zlatem nebo stříbrem? Prohlédněte si seznam ingrediencí. Zlato tam bude uvedeno pod číslem E 175. Stříbro vystupuje pod pseudonymem E 174.
Kameny k pečení
V širším slova smyslu se dají za “kameny” považovat také různé kypřicí prostředky. Jeden z nich to má dokonce v názvu - vinný kámen (E 337). Jedná se ve skutečnosti o organickou sloučeninu, sůl kyseliny vinné, krystalizuje ale ve formě kosočtverečných krystalů - podobná skutečným neorganickým minerálům.
Asi nejznámějším “kamenem” ke kypření je karbonát sodný (E 500) - tedy soda... nebo hydrokarbonát sodný - kypřící soda.
Kameny k barvení
Některé minerály se přidávají do potravin proto, aby je obarvily na bílo. Ve svém (bílém) jídle tedy můžete nalézt E 170 - karbonát vápenatý (známý také jako vápenec, mramor nebo křída).
Neméně oblíbený je E 171 - oxid titaničitý. V poslední době jeho pověst trochu utrpěla. Vedou se spory o to, jestli je skutečně tak neškodný, jak jsme si mysleli. Zdá se, že k jídlu nevhodné mohou být hlavně velice jemné frakce, tzv. nano částice.
Teoreticky bychom takém ještě mohli jíst E 172 oxidy a hydroxidy železa. Ty barví naše potraviny pro změnu nažloutlou, hnědou nebo až černou barvou. Přírodní minerály, které mají toto chemické složení, se jmenují goethit, hematit nebo limonit. Vzhledem k vysokému výskytu příměsí se ale nepoužívají v přírodní podobě. Syntetizují se uměle.
Léčivá hlína a léčivé kamení
Zatímco výše zmíněné ingredience potraviny jen různě upravují (kypří, barví, apod.) - je tu ještě jedna skupina jedlých minerálů… ty, o kterých se traduje, že jsou dokonce léčivé. Může to být jemně mletý písek (oxid křemičitý, křemen) nebo také - hlína.
I když to zní zvláštně, může být speciální druh hlíny skutečně léčivý. Jeho působení je založeno na schopnosti vyměňovat si se svým okolím jednotlivé kationty. V praxi to znamená, že je schopen absorbovat na svém povrchu různé chemické prvky nebo sloučeniny. To může být užitečné při různých poruchách zažívacího traktu - ale také při hubnutí. Traduje se, že hlína může poutat tuk, obsažený v jídle.
Populárním kamením, které by mělo být léčivé jsou také zeolity. Nejedná se o jeden minerál - ale o velkou skupinu minerálů. K dnešnímu dni je známo 60 přírodních variant a kolem 150 uměle zhotovených zeolitových typů. Obsahují v různých poměrech oxidy hliníku a křemíku s krystalicky vázanou vodou a kationtem, kterým bývá většinou sodík nebo draslík.
Připisuje se jim schopnost detoxikovat organismus.
Kamení tedy jíme daleko častěji, než by se mohlo na první pohled zdát. A některé kameny - mohou dokonce i léčit.
Kameny k pití
Nejspíš nejoblíbenější jsou ovšem - kameny k pití.
Nejde o nic záhadného. Jedná se o tzv. whiskey kameny. Bývají zhotoveny z různých měkkých minerálů (mramor, mastek) a mívají velikost běžných kostek ledu, který se přidává do nápojů. Na rozdíl od něj ale vychlazené kameny netají a neředí je. Aby nepoškrábaly sklo, mívají ohlazené hrany.
