Přežít na Merkuru by nemuselo být tak složité, jak se to na první pohled zdá. Trénink na přežití budeme mít už díky kolonizaci Měsíce - i na něm chybí atmosféra. (délka blogu 5 min.)
Pokud lidé doufají, že budou jednou žít na Merkuru, budou hlavně muset přijít na to, jak se chránit před intenzivním slunečním zářením.
Život v podzemí
Na kolonizaci Merkuru nás vlastně připraví už pobyt na Měsíci. I na něm se bude lidstvo potýkat s chybějící atmosférou a nedostatečnou ochranou magnetickým polem. Logickým řešením se zdá být právě pobyt pod povrchem. Kolonisté na Merkuru budou mít oproti těm, kteří žijí na Měsíci jednu výhodu - budou mít k dispozici daleko více energie (a tedy i lepší možnost, jak si zařídit pohodlný život).
Už dnes například díky pozorování ze sondy Messenger, která Merkur studovala, víme o existenci lávových tunelů - obrovských dutin pod povrchem planety.
Lávový tunel je pozůstatek aktivity dávné sopky. Předpokladem pro vytvoření lávového tunelu je nízký sklon svahu, po kterém láva teče a zároveň nízká viskozita (tedy vysoká tekutost) lávy.
Lávová trubice se vytvoří během erupce. Láva tuhne logicky tam, kde je nejchladnější, tedy ve své nejsvrchnější vrstvě - a na kraji proudu. Postupně se tedy tvoří lávový kanál s pevným stropem ze ztuhlého materiálu.
Pod příkrovem pevného materiálu láva ze sopky proudí tak dlouho, dokud se jí v sopce nachází dostatek.
Po skončení erupce proudění lávy ustane a lávový tunel se vyprázdní, když láva dále stéká po svahu sopky. Vzniklá dutina může mít značné rozměry a délku.
Na Zemi může mít takový tunel přes 30 m v průměru a jeho délka někdy dosahuje i více než 50 km. Ještě větších rozměrů dosahují struktury na jiných nebeských tělesech, kde panuje nižší gravitace než na Zemi. A to se týká také Merkuru.
I jeho lávové tunely jsou pozůstatky někdejší geologické sopečné aktivity planety. Některé dutiny na Merkuru jsou tak velké, že by mohly pojmout i celé město.
V podzemním městě se bude moci udržovat stabilní a pro život vhodná teplota. Materiál planety bude chránit osadníky před silnou sluneční radiací. V podzemí je také jednodušší vytvořit hermetickou obálku, která bude udržovat umělou atmosféru, podobnou té pozemské.
Věčně na cestách?
Další možností je vytvoření mobilních osad, které se neustále pohybují po povrchu planety a zůstávají tak v oblasti hranice mezi dnem a nocí. To by samozřejmě vyžadovalo vytvoření cest, po které by se celý obytný systém přesunoval z místa na místo. I to je ovšem jen technologická výzva, není to neřešitelný problém.
Vzhledem k pomalé rotaci a menší velikosti Merkuru tu trvá den celých dlouhých 176 pozemských dní. Osada by se tedy nemusela pohybovat tak rychle, jak by bylo potřeba k dosažení podobného cíle na Zemi.
Osada v kráteru
Kromě toho se nabízí další možnost - obydlet některých z vhodných kráterů. Muselo by se jednat o trvale zastíněný kráter blízko pólu planety. Merkur je doslova pokrytý různými krátery - podobně jako Měsíc. V některých z nich (podobně jako na Měsíci) dokonce existuje vodní led, který by byl velice vítanou surovinou.
Mezi největší vhodné krátery patří Prokofjevův, Chestertonův, Kandinského a Tryggvadottir. Mají rozměry od 31 km do 112 km. Pro srovnání - rozměry se podobají velikosti našich metropolí. Místa pro velkou kolonii by tu tedy mělo být dost.
Výše zmiňovaných zásob vody je tu mimochodem obrovské množství. Na základě údajů, které poskytla sonda Messenger se tu musí nacházet kolem 110 miliard až 1,1 bilionu tun vodního ledu.
Energie by se dala získávat ze solárních panelů, které by tvořily elektrárnu, umístěnou na okraji kráteru.
U kolonií s průhlednou kopulí by se v kráterech dalo provozovat dokonce i zemědělství takového typu, jaké známe na Zemi. Pomocí systému zrcadel by se totiž dalo sluneční záření cíleně směřovat ve vhodném množství i do původně zastíněných částí kráteru.
Kolonizace Merkuru by tedy nemusela být pohádkou vzdálené budoucnosti. S trochou úsilí a technologického pokroku by byla možná vlastně už dnes.
Na dnešní úrovni vývoje bychom měli větší problémy s letem na Merkur. Ale o tom až v příštím blogu.
Příště: Jak se dostat na Merkur?
