Objekt, o kterém chci dnes psát, byl objeven 28. prosince 2004, tedy krátce po vánocích. Vědci mu tedy dali předběžné jméno Santa. (délka blogu 3 min.)
Do katalogu vesmírných těles byl zanesen jako 2003 EL61. Později byl pojmenován malebným havajským jménem - Haumea. Mělo se ukázat, že se jedná o jedno z nejpodivnějších těles Sluneční soustavy. Haumea je totiž velice zvláštní trpasličí planetou.
Rotace a velikost
Vědci brzo zjistili, že je stejně velká jako Pluto, má ale jen asi jednu třetinu jeho hmoty. Tvarem se ovšem podobá spíše rugbyovému míči nebo protáhlému oblázku než kouli.
Astronomové zjistili, že každé dvě hodiny mění svou jasnost. Změna je značná - jasnost kolísá zhruba o čtvrtinu. Pokud by měl mít objekt tvar koule, musel by tedy rotovat tak rychle, že by ho jeho vlastní rotace roztrhala na kusy. Z toho usoudili, že délka rotace zvláštního tělesa bude čtyři hodiny. Rychlá rotace bude na rovníku vytvářet vyboulení objektu. Podobný jev se dá pozorovat i u Země, je ovšem daleko méně intenzivní.
Podobně jako Pluto má rovina oběhu Haumey jiný sklon než u většiny skutečných velkých planet. A stejně jako u Pluta je oběžná dráha značně protáhlá - Pluto kříží dráhu Neptunu a Haumea pro změnu dráhu Pluta.
Měsíce
Haumea má dva měsíce. Dostaly jméno Hi´iaka a Namaka. To sice není nic zvláštního - spousta objektů v Kuiperově pásu má menší satelity, které kolem nich obíhají, Haumea má ovšem měsíce, který mají zvláštní a pro nás zajímavý původ. Zdá se, že vznikly při srážce Haumey s cizím tělesem. To pak rozptýlilo do okolí část jejího ledu. Postupně z nich pak vznikly objekty, které dnes pozorujeme jako měsíce Haumey.
Srážka se musela konat hned v počáteční fázi formování Sluneční soustavy - před zhruba 4,5 miliardami roků.
Velká část materiálu se při srážce vymrštila dokonce tak daleko, že opustila sféru gravitačního vlivu Haumey a přešla na oběžnou dráhu kolem Slunce. Astronomové našli několik takových velkých úlomků, které se nacházejí v Kuiperově pásu a obíhají dnes po svých vlastních oběžných drahách.
To, že se podařilo najít zbytky někdejší srážky, je vlastně obrovské štěstí. Možná to pomůže vědcům vyjasnit, jak kdysi mohl vzniknout náš Měsíc. Ten se měl vytvořit po srážce prehistorické Země s planetárním tělesem jménem Theia. Svědkové a důkazy tohoto jevu se ovšem už dávno ztratily.
Přesnější výpočty
V lednu 2017 nám Haumea nadělila zvláštní dárek. Díky své poloze na nebi prošla před hvězdou URAT1 533-182543. Vědci toho samozřejmě využili. Zkoordinovali pozorování hned 12 teleskopů. Podle poklesu jasu hvězdy při zákrytu mohli vědci vypočítat další vlastnosti Haumey.
Ukázalo se, že její nejdelší osa činí kolem 2300 kilometrů. Podařilo se také vypočítat objem planetky a odhadnout tvar. Dnes známe také její hustotu. Je o něco nižší, než byly všeobecné odhady.
Prstence
Skutečné překvapení ovšem mělo na vědce ještě čekat. Když znovu prohlédli nasbíraná data, zjistili, že jasnost vzdálené hvězdy poklesla i těsně před a těsně po zákrytu Haumeou. To znamená, že má tato planetka nejen měsíce, ale také minimálně jeden prstenec. Má být široký 70 kilometrů. Nachází se zhruba 1000 km nad povrchem. Přitom musí jít o poměrně čerstvý jev. Prstence se totiž na oběžné dráze moc dlouho neudrží. Musely vzniknout v průběhu posledních stovek milionů až miliardy roků.
Astronomové se budou tomuto zvláštnímu tělesu dále věnovat. Možná naleznou další prstence nebo se jim podaří vysvětlit, za jakých podmínek vznikají u tak malých těles, jakým je Haumea.
