Nejsou vidět pouhým okem. Ne že by byly tak malé – naopak. Objekty, kterým říkáme galaxie jsou jedny z největších pozorovaných vesmírných struktur. Jsou nesmírně vzdálené. Nebude to tak ale navždy. Jedna z nich nám letí naproti.
Úvodní věty platí pro téměř všechny galaxie s několika výjímkami: na jižní polokouli je pouhým okem na nebi vidět Velké a Malé Magellanovo mračno, zatímco na severní polokouli můžeme pozorovat galaxii s romantickým názvem Mlhovina v Andromedě a katalogovým označením (dnes populární a hodně používaný Messierův katalog) M31.
Poprvé byla zmíněna v zápisech perského astronoma AbdulaRahmana alSufiho z roku 964. Pro něj to byla jen mlžná skvrna.
V roce 1612 ji pozoroval Simon Marius, německý astronom, který pro její pozorování použil jeden z prvních optických teleskopů.
Jak už název napovídá, najdete tuto galaxii na nebi v souhvězdí Andromedy. Pouhým okem je ale dnes ve střední Evropě těžko vidět. Na vině je značné světelné znečištění naší noční oblohy.
Galaxii v Andromedě neuvidíte ani při největším úsilí celou. Ve skutečnosti zabírá na obloze tolik místa jako šest úplňků Měsíce. Běžně můžeme vidět jen relativně světlou centrální část.
Vlastnosti M31
Andromeda je od nás vzdálena 2,5 miliónu světelených roků. Světlu z jejích hvězd tedy trvá 2,5 miliónu roků, než dorazí k Zemi a skončí v čočkách naších dalekohledů. Je to vzdálenost, která odpovídá dvacetinásobku velikosti naší vlastní Galaxie – Mléčné dráhy.
Andromeda je její větší sestrou. Její průměr se odhaduje na 200 000 světelných let. Celková hmotnost je také vyšší než u Mléčné dráhy. Spolu s temnou hmotou bude Andromeda „vážit“ 1,5 biliónu Sluncí. Mléčná dráha je oproti ní se svými 850 milióny Sluncí jen „muší váha“.
To se odráží i v centru M31 – je hustší než centrum naší galaxie a supermasivní černá díra, která se v centru nachází, je těžší. Měla by „vážit“ kolem 40 miliónu Sluncí, zatímco černá díra, která vévodí centru naší vlastní Galaxie je desetkrát lehčí.
Tvar M31
Tvar mají obě galaktické sestry podobný – patří ke spirálním galaxiím. Nejsou moc výjimečné.
Ve vnitřní části Andromedy se nachází prstenec z prachu, zjistili vědci pomocí nových dalekohledů. Ty pracují i v takových pásmech elektomagnetického vlnění, které nevnímáme očima (infračervená část spektra). Právě prach je v nich vidět velice dobře, protože vyzařuje v infračervené oblasti a na snímcích je tedy nejsvětlejší komponentou.
Prstenec se zformoval nejspíše po srážce s trpasličí galaxií M32. Ta ztratila při „srážce“ s Andromedou přibližně polovinu svého materiálu. Kolize se udála před 200 milióny roky. M32 patří k početné skupině menších galaxií, které doprovázejí Andromedu při její cestě napříč vesmírem. I naše Mléčná dráha má podobné průvodce. Patří k nim například už zmiňovaná Velké a Malé Magellanovo mračno.
Méně nových hvězd
V Andromedě vzniká ročně méně hvězd než v naší vlastní galaxii. Zatímco v Mléčné dráze se ročně narodí kolem pěti nových hvězd, ve větší Andromedě je to paradoxně jen jedna jediná.
Jak je to možné, že při takovém množství galaktické hmoty nevzniká více hvězd ale naopak méně?
Hmotnější galaxie přitahují větší množství doprovodných, menších galaxií. Proto se účastní i většího množství vzájemných srážek. Když mluvíme o srážkách, nejedná se samozřejmě o žádné katastrofy. I když je hmotnost galaxie obrovská, stejně obrovské jsou i vzdálenosti mezi jednotlivými hvězdami. Při „srážce“ se galaxie jen prolnou, ke skutečnému vzájemnému srážení hvězd dochází jen výjímečně.
Větší vliv mají srážky galaxií na mezihvězdnou hmotu, která se nachází ve formě plynu. Gravitace obou galaxií má na plyn znatelný vliv. Po každé „srážce“ nastupuje období vzniku nových hvězd. Z plynu, který uvedly do pohybu gravitační změny, vznikají centra pro nové hvězdné zárodky. Čím více srážek s jinými galaxiemi v minulosti proběhlo, tím více plynu už bylo vypotřebováno. Proto vykazuje dnešní galaxie v Andromedě méně vznikajících hvězd než naše – její plyn, který by mohl tvořit zárodky budoucích hvězd, už je jednoduše skoro vypotřebován.
Sousedka, která letí na návštěvu
Galaxie M31, které říkáme Andromeda, se k nám přibližuje závratnou rychlostí téměř 410 000 km/h. Za necelé čtyři miliardy let se srazí s naší Mléčnou dráhou. Ani v tomto případě se nebude jednat o skutečnou kolizi, která by ovlivnila hvězdné systémy obou galaxií. Na nebi, pokud ho pak bude pozorovat nějaký lidský tvor, bude ale probíhat nezaměnitelná show. Její podoba by mohla odpovídat obrázkům, které vidíte nahoře.
Obě galaxie se smísí, navzájem se prolnou, navzájem sebou proletí, ale gravitace už jim nedovolí se navzájem od sebe vzdálit. Znovu se promísí – aby nakonec splynuly do jednoho jediného obřího celku.
Jak mu budou asi naši potomci říkat?
To, co uvidí na svém nebi, by se mohlo jmenovat – Mléčnomeda.
