Proč si vlastně přiťukáváme sklenicemi - a jak to v žádném případě nedělat s lahví piva, jinak to skončí malým kanadským žertíkem (délka blogu 3 min.)
Známka nedůvěry
Obřady přiťuknutí sklenic jsou prý velice staré - pochází prý až z antického Řecka. Hosté se tak ujišťovali, že mezi nimi není … travič. Řádné a neošizené přiťuknutí se totiž postaralo o promísení nápojů, když část obsahu vyšplouchla a přelila se do jiné sklenice. Travič by tak mohl náhodou otrávit sám sebe - ochota srazit sklenice dohromady byla znakem dobrých úmyslů. Byl to tedy spíše praktický zvyk. Decentní přiťuknutí pak bylo znakem důvěry k velice blízkým přátelům.
Pohané prý ostrým sražením sklenic naopak vyháněli zlé duchy. Nevíme, nakolik to fungovalo, zvyk ale může stejně tak dobře pocházet ze středověku.
Ve starých dobách, kdy nebylo tolik nádobí, se prý pilo z jednoho jediného poháru, který koloval kolem stolu. Později, když se ustálil zvyk mít svou vlastní sklenici, se vzájemným přiťuknutím imitoval právě tento starý zvyk předávání nápoje od strávníka ke strávníkovi.
Přiťukáváme si tak dodnes - a vidíme v tom dodnes přátelské gesto. S jednou výjimkou...která je vidět na následujícím videu.
Pokud se srazí dvě lahve piva tak, že úder směřuje vertikálně, nedopadne to dobře - s majitelem spodní lahve. Proč se ale pivo nevyleje z obou? Na vině je, jako tak často - fyzika.
Fyzika vyšumělého piva
Celý trik spočívá při srážce obou pivních lahví v jejich vzájemné poloze. Při nárazu se v lahvi vytváří tlaková vlna. Pokud se srazí dvě lahve vertikálně, tedy tak, že jedna z nich je nahoře a jedna dole, má to pro majitele obou lahví rozdílné následky. V dolní lahvi probíhá tato vlna směrem od hrdla ke dnu. Od něj se odrazí a vrací se zpátky. V lahvi se tak tvoří tzv. stojaté vlnění.
Stojatému vlnění se také říká stacionární. Je to druh vlnění, při kterém v každém bodě nacházíme stálou amplitudu. Uzly a vrcholy vlnění zůstávají na stejném místě. Stojaté vlnění vzniká tak, že se setkávají dvě protiběžné vlny o stejné frekvenci, nejčastěji jako vlna přímá a vlna odražená od nějaké překážky.
Na uzlech a vrcholech takové stojaté vlny se v tekutině tvoří oblasti se sníženým a zvýšeným tlakem. To má podobný efekt jako když otevřete lahev šampaňského. Šumivé víno při neopatrném odzátkování názorně ukazuje, že snížení tlaku doprovází často masivní tvorba bublinek CO2. Tento plyn se za vyššího tlaku v tekutině rozpouští daleko lépe než při nižším tlaku. Oblast, ve které je tlak (díky stojaté vlně) najednou snížený, produkuje nespočet malých bublinek, ty stoupají k hrdlu a způsobí, že pivo z lahve vyšumí.
Nápoj v horní lahvi zůstane podobného osudu ušetřen. I v něm se sice objeví tlaková vlna, ta ale díky jiné geometrii (stoupá ode dna k hrdlu) nevede k vývoji stojaté vlny. Podobné to je také při srážce lahví pod různým úhlem z boku.
Piva je samozřejmě na podobné experimenty škoda. Pokud se ale přeci jen necháte k podobnému kanadskému žertíku strhnout - chtěla bych se přimluvit za paní fyziku. Nezapomeňte pak dotyčnému chudákovi vysvětlit - proč má vlastně mokré ruce a nejspíš i oblečení.
