Co je nového na Marsu? Obrázky s jedinečným rozlišením jsou tentokrát výsledkem práce ESA. Její sonda TGO už tři roky obíhá kolem Rudé planety a pořizuje zajímavé snímky. (délka blogu 5 min.)
Vzpomínáte si na sondu Exomars z roku 2016? V březnu ji vynesla na její cestu k Marsu ruská raketa Proton-M/Bris-M. Ke svému cíli se dostala po půlročním letu v říjnu téhož roku.
Hned po příletu se od ní oddělil přistávací modul Schiaparelli - a my sledovali téměř live, jak se rozbil na povrchu planety.
Tehdy to na první pohled vypadalo jako selhání mise - opak je ale pravdou. Přistávací modul měl ve skutečnosti jen otestovat schopnost ESA (evropské vesmírné agentury) přistát na povrchu planety. Hlavní součástí mise byla ovšem orbitální sonda s nepříliš poetickým jménem TGO (Trace Gas Orbital).
Na její palubě je mimo jiné přístroj s názvem CaSSIS (Colour and Stereo Surface Imaging System). Je to kamera s vysokým rozlišením, která umí zachytit detaily, velké jen pět metrů a dělá dokonce barevné snímky. Dokáže také vytvořit stereo-obrázky, když snímá určitou část povrchu planety z různých bodů své oběžné dráhy. Na rozdíl od své americké kolegyně HiRISE (která nás zásobuje překrásnými snímky povrchu už od roku 2006, kdy přiletěla k Marsu na palubě sondy Mars Reconnaissance Orbiter) se nevěnuje všeobecnému mapování, ale cíleně sleduje ty nejzajímavější oblasti - ty, u kterých jiné přístroje na palubě TGO zaregistrovaly výskyt určitých (v atmosféře Marsu vzácnějších) plynů.
Kromě umělecky zajímavých snímků tedy nabízí pohled na ty oblasti naší sousední planety, kde byly zaregistrovány plyny, které jsou na naší Zemi spojovány s výskytem života. Na Marsu může být všechno jinak - takže přítomnost formaldehydu nebo metanu nemusí být nutně náznakem existence bakterií - přesto jsou obrázky zajímavé. Pojďme se podívat na některé z nich.
To, co vypadá jako nazdobená šlehačka, se nachází blízko severního pólu Marsu. V zimě je oblast pokrytá vrstvou směsi vodního ledu, písku a pevného CO2, vytvářejícího duny. Na jaře marsovské ledové duny roztávají. Přitom se uvolňuje CO2. Někde dochází dokonce k malým “výbuchům” plynových kapes, které pak do svého okolí strhávají (do té doby pod ledem uvězněný) písek a prach. Na obrázku mají tato místa tmavší barvu.
V polárních oblastech se nacházejí nejen duny ale také krátery. V nich se dá led najít po celý rok. Na obrázku je vidět jihovýchodní stěna kráteru s průměrem 35 km. Led tu neroztává ani v létě - od Slunce totiž nedostává dostatek energie.
Na horním obrázku se nachází pohled na část kráteru Gale, který se před několika lety stal domovem pro NASA sondu Curiosity. Kráter má průměr asi 150 km. Dá se na něm pozorovat někdejší přerod Marsu z planety podobné Zemi k vyschlé poušti.
Kdysi se v kráteru nacházelo značné množství vody. Sonda Curiosity objevila sedimenty, podobné těm, které se tvoří i na Zemi. Kamera Cassis z oběžné dráhy vyfotografovala oblast na západní části pahorku. Snímek je uměle obarvený, aby zvýraznil různé druhy povrchového materiálu. V níže položených oblastech (na obrázku modře) převládají sulfátové jíly, zatímco ve výše položených místech se jedná o různé sulfátové minerály.
Na tomto obrázku je vidět kráter Oyama. Světlejší oblasti jsou nejspíše tvořeny jílovými minerály, tedy materiálem, který poukazuje na dávnou přítomnost vody na Marsu.
V horní části se nachází menší kráter, na jehož stěnách je rozeznatelný vrstvený profil.
Snímek je vlastně takový malý výlet do minulosti planety Marsu. Kamera Cassis tu zachytila místo, kam by se v budoucnu vyplatilo vyslat přistávací modul s vědeckou sondou, která by si svahy kráteru mohla prohlédnout daleko důkladněji, než to dělá TGO na oběžné dráze.
Další obrázky najdete na webových stránkách ESA.
