Její jméno mělo připomínat Darwinovu loď HMS Beagle. Její osud ale zůstal dlouhé roky nejasný. Proč ztroskotala a kam se ztratila v roce 2003 evropská sonda, kterou k Marsu donesla expedice Mars Express?
Schiaparelli není první a nejspíš ani poslední sondou, která ztroskotala během přistání na Marsu. Také osud její předchůdkyně, Beagle 2, kterou k Marsu zanesla evropská expedice Mars Express v roce 2003, byl dlouho nevyjasněný.
Záhadné přistání
Je tomu téměř přesně 13 let. K Marsu se blíží evropská sonda Mars Express, která nese na palubě malý přistávací modul Beagle 2. Ta část projektu, která má přistát na povrchu Marsu je tentokrát lehká, narychlo sestavená kompozice, která stála neuvěřitelných 30 miliónů dolarů. Mezi svými kolegyněmi je popelkou - jiné sondy, které mají zkoumat Rudou planetu mají rozpočet mnohokrát vyšší.
Podobně jako letos Schiaparelli, i Beagle čeká v roce 2003 nejprve rozdělení od své sesterské sondy, která zůstává na marsovské orbitě. Beagle 2 nabírá kurs, který ji má přivést k přistání na povrchu planety. Předtím musí ale zabrzdit ze svých původních 20 km/s na nulu. Na rozdíl od letošního pokusu má tehdejší přistávací modul trochu jiný brzdný systém. Chybí mu sada hydrazinových motorů, má zato dvě padákové soupravy a řadu airbagů.
Ke vstupu do marsovské atmosféry dojde v prvním svátku vánočním 2003. Nastupují osudové minuty, během kterých nemají vědci v řídicím středisku na Zemi šanci do dění zasáhnout. Mohou jen trpně přihlížet a čekat na signál, kterým sonda ohlásí svůj status.
Během přistání se Beagle odmlčí. Vědci nevědí, co způsobilo její poruchu, jestli se sonda pokazila během letu nebo se jen roztříštila na povrchu planety, protože selhal některý z přistávacích systémů. Dokonce i její pozice zůstává dlouhé roky tajemstvím.
Sonda Beagle 2 zmizela, jako by se už neměla nikdy objevit.
Dávno odepsaná sonda před kamerou své orbitální kolegyně
Mars je velice suchá planeta s velice řídkou atmosférou. Předměty, které se dostanou na jeho povrch, nekorodují, jak by tomu bylo na Zemi. Zůstanou dlouhé statisíce let v původním stavu. Ukázalo se to například při nedávném objevu železného meteoritu na povrchu Rudé planety.
Také sonda Beagle 2 nemůže korodovat. Pokud ji nezavane marsovský regolit (písek), budou její trosky svědčit o marné snaze pozemšťanů. Bylo tedy jen otázkou času, kdy ji náhodou objeví některá z výkonných kamer, které v posledních letech krouží kolem naší sousední planety.
Dlouho očekávaný moment přišel v lednu 2015. Na jednom z obrázků z června 2014 se měla objevit dávno ztracená sonda Beagle 2 v celé své kráse. Snímek pořídil přístroj HiRISE, který se nachází na palubě orbitální sondy MRO.
Oproti původnímu očekávání přistála Beagle 2 „měkce“ a neroztříštila se o povrch Marsu. Je zjevně téměř v naprostém pořádku, usoudili vědci. Záhada ztracené sondy byla tedy vysvětlena – nikoliv ale důvody jejího selhání.
Na vysvětlení jsme si museli počkat další dlouhé měsíce.
Za selhání sondy mohly její solární panely
Na detailních obrázcích je vidět sonda, která zjevně úspěšně prošla všemi fázemi přistávacího manévru. Osudným se jí stalo až vyklápění solárních modulů. Minimálně jeden z nich se neotevřel správně. Jeden nebo i více modulů zablokovalo anténu, takže sonda ztratila jakoukoliv šanci na kontakt se svou pozemskou centrálou.
Za neúspěchem této evropské sondy se skrývá nedostatečná příprava, shodli se odborníci. Přistávací modul Beagle 2 byl technologicky nezvládnutý a ošizený, zněla kdysi tvrdá kritika na adresu jeho tvůrců.
„Velká“ věda se nedá praktikovat s minimálním rozpočtem.
Pokud mají marsovské sondy fungovat, musí se do jejich vývoje a testování investovat peníze a hlavně spousta času. I maličkost může někdy vést k selhání celého projektu – a spěch se nevyplácí.
