Nejslavnější kometa se opět vrací do přísluní. Perihelu (tedy největšího přiblížení ke Slunci) dosáhne 27. července 2061. Zajímavosti o návštěvě komety různými sondami v roce 1986.
Je to první kometa, u které byl kdy předpovězen návrat ke Slunci. Zasloužil se o to Edmund Halley. Ten se stal v roce 1720 královským astronomem a vedoucím observatoře v Greenwichi. V roce 1705 si všiml, že kometa, která byla poprvé pozorovaná saským farmářem a astronomem Christophem Arnoldem v roce 1682, má podobnou dráhu jako kometa z let 1531 a 1607. Předpověděl, že se do přísluní vrátí v roce 1758. Sám Edmund Halley se ovšem jejího návratu už nedožil. Předpověď se splnila 16 roků po jeho smrti. Byl to zároveň velký úspěch Newtonovy teorie gravitace, která přispěla k výpočtu dráhy komety.
Když se v roce 1986 kometa znovu přiblížila ke Slunci, uvítalo ji lidstvo poprvé aktivně. Vydalo se k ní několik sond. Jednalo se o japonské mise Suisei (“Kometa”) a Sagigake (“Průkopník”), sovětskou VeGu 1 a VeGu 2, mezinárodní projekt ISEE-3/ICE a sondu Giotto, kterou vyslala Evropská vesmírná agentura ESA.
Dvojčata Sakigake a Suisei
byly téměř identické. Obě vesmírné sondy měly startovní hmotnost kolem 140 kg. Jejich průměr činil kolem 140 cm, vysoké byly zhruba 70 cm. Solární články na povrchu jejich pláště měly maximální výkon 100 W.
Lišily se ovšem přístroji na palubě. Suisei nesla dva experimenty, UV kameru a přístroj pro měření slunečního větru. Sakigake se zabývala měřením vesmírné plasmy a k dispozici měla také magnetometr.
K průletu Sakigake kolem komety došlo 11. března 1986 v poměrně velké vzdálenosti - zhruba 7 milionů km. Sonda tedy měřila spíše parametry meziplanetárního prostoru. Její sestra Suisei se s kometou setkala 8. března 1986 ve vzdálenosti 152 400 km. Dvakrát ji zasáhlo zrnko prachu z komety. Pro srovnání: sondu Giotto , která se ke kometě přiblížila až na 600 km, zasáhlo 12 000 částic.
Vega 1 a 2
odstartovaly v roce 1984. Letěly nejprve k Venuši, kde vysadily přistávací moduly. Až pak se věnovaly Halleyově kometě. Vega 1 se setkala s kometou 6.3.1986 ve vzdálenosti 8889 km. I ona byla zasažena prachovými částicemi, které ji poškodily.
Vega 2 pořídila několik set fotografií s vyšším rozlišením než s Vega 1, byla totiž kometě blíže. Také byla ovšem více poškozena prachovými částicemi. Sonda ztratila 80 % svého napájení - pro srovnání u Vega 1 to bylo kolem 40 % . Nejdůležitější snímky zachycovaly jádro komety s rozlišením 50 m.
ISEE3 - ICE
byla vypuštěna v roce 1978 coby běžná pozemská družice. Vydala se k libračnímu bodu L1 - tedy do vzdálenosti 1,5 milionu km od Země na přímce, která spojuje Zemi a Slunce. Sonda zde pozorovala procesy v blízkém meziplanetárním prostředí. ISEE 3 byla mimochodem první sondou, která dosáhla tohoto bodu.
Od roku 1982 se pak věnovala průzkumu Měsíce a opustila proto svou původní pozici. V roce 1983 prolétla jen 120 km nad povrchem našeho souputníka.
Až poté se věnovala průzkumu Halleyovy komety. Zároveň se změnil její název. Od této chvíle nesla jméno ICE (International Comet Explorer).
Sonda minula Halleyovu kometu 28. března 1986, bylo to ale ve vzdálenosti 40,2 milionů km a navíc ve směru ke Slunci. Nebyla proto schopna detekovat žádnou kometární hmotu. Zato doplnila průzkum dalšími údaji - charakterizovala totiž sluneční vítr, který v té době na kometu působil a vyvolal vytvoření kometárního ohonu.
Giotto
odstartovala v roce 1985. V březnu 1986 došlo k blízkému setkání s naší světoznámou kometou - sonda se k ní přiblížila na rekordní vzdálenost 605 km.
Celkově byla při průletu zasažena pouze 2 gramy kometárního prachu. Přesto tyto 2 gramy stačily na zpomalení sondy o 23 cm/s. Vysoká rychlost okolních částic vyvolala ionizaci materiálu a na sondě došlo ke zkratu, jak později zjistili vědci. Přesto mise vědcům poskytla velké množství nových zajímavých poznatků.
Pouze u větších prachových částic se jednalo o silikátová zrnka. Většina detekovaných prachových částic měla hmotnost 10(-16) - 10(-10) g. V jádru komety, jak se zjistilo, neexistuje žádný život, který by byl biologicky podobný našemu. Nejen proto, že tam panuje teplota kolem - 125 °C, chybí navíc biogenní chemické prvky jako draslík, sodík, fosfor a síra.
Plyn v ohonu Halleyovy komety se skládá z 80 % vody, 10 % oxidu uhelnatého, 2 % metanu, 2 % formaldehydu, 1,5 % oxidu uhličitého a 1 % dusíku. Stopovými plyny jsou sirovodík, methanol, amoniak a kyselina kyanovodíková.
Zajímavé je, že se původní materiál komety po vypaření značně chemicky mění. Ultrafialové záření proniká i přes prachoplynnou obálku komety až do vzdálenosti 14 000 km od jádra. Přitom štěpí molekuly materiálu komety, z jejichž zbytků se pak tvoří nové sloučeniny.
Vědci také objevili překvapivě komplexní molekuly - acetonitril, acetaldehyd a pyridin. Vyhodnocování snímků trvalo více než 4 roky. Nejkvalitnější záběry byly elektronicky vylepšeny a zbaveny chyb, způsobených ionizujícím zářením. Poté byly spojeny do jednoho snímku.
Příště: Co zjistily sondy, které navštívily Halleyovu kometu?
