Lunar Reconnaissance Orbiter obíhá náš Měsíc od června 2009. Původně měla mise trvat jeden rok. LRO ovšem pracuje dodnes. Jaká ji čeká budoucnost? (délka blogu 5 min.)
Lunar Reconnaissance Orbiter se vydala na Měsíc spolu se sondou LCROSS 18. června 2009. K cíli dorazily obě sondy o pět dní později. Mise tehdy stála americkou vesmírnou agenturu NASA kolem 430 milionů eur.
Od uvedení do provozu v roce 2009 zachytil kamerový systém už více než jeden milion gigabajtů obrazových dat. Všechna jsou (jak je v NASA zvykem) dostupná veřejnosti.
Vědci na Měsíci díky této sondě objevili mnoho zajímavostí. Zdá se například, že se navzdory dlouhým horkým měsíčním dnům a mrazivě chladným nocím na povrchu Měsíce nachází oblasti, které vykazují téměř konstantní a příznivé tepelné podmínky.
Jedná se o části kráterů a vchodů do podzemních jeskyní. Pokud se nacházejí ve věčném stínu (stíní je stěny kráteru nebo převisy zhroucených lávových trubic), udržuje se v nich teplota kolem 17 °C, jak zjistili vědci pomocí počítačových simulací.
Taková místa by se mohla stát budoucími základnami pro kolonizátory Měsíce. Lidé se tak paradoxně opět budou stěhovat do jeskyní - tentokrát už to ovšem nebude na jejich vlastní planetě.
Sonda LRO má na palubě velice výkonnou kameru, podobnou té, kterou obdivujeme na marsovské orbitální sondě MRO. Má tak vysoké rozlišení, že se její pomocí podařilo objevit a vyfotografovat nejen místo přistání Apolla 11 (ano, Američané skutečně BYLI na Měsíci), ale také například místa, kde se před několika roky rozbily při dopadu sondy, vyslané Izraelem a Indií.
LRO odhaluje tajemství prehistorického roztaveného Měsíce
Krátce po svém vzniku byl Měsíc pokryt obrovským oceánem z roztavené horniny. Magmatický oceán na jeho povrchu se postupně ochlazoval a tuhl, těžší minerály klesaly, aby vytvořily plášťovou vrstvu, zatímco na povrch vyplulouvaly lehčí minerály, aby tu vytvořily povrchovou kůru. Když později došlo ke srážkám Měsíce s různými malými asteroidy, prorazila kolize tenkou měsíční kůru a rozmetala po jeho povrchu materiál, který se původně nacházel v hlubší vrstvě.
Je to dobře vidět na následujícím snímku. Jedná se o jižní polární oblast, pokrytou několika zajímavými krátery.
Vědci obarvili obrázek v souladu s koncentrací thoria, těžkého chemického prvku s podobnými vlastnostmi, jaké má například uran. Dá se očekávat, že se thorium nachází spíše v hlubších vrstvách měsíčního materiálu. Největší koncentraci (na obrázku červeně) sonda identifikovala ve dvou severozápadních kráterech. Odtud byl hlubinný materiál vyvržen do celé polární oblasti.
Budoucnost LRO
Měsíční sonda dnes (mnoho let po skončení své oficiální mise) samozřejmě nefunguje jako na počátku své práce. Je na ní znát opotřebení.
Práci například ukončil její inerciální navigační systém (Inertial Measurement Unit IMU). V květnu 2018 přestal fungovat prstenový laserový gyroskop. Nyní se sonda orientuje pomocí hvězd.
Přesto řada přístrojů na palubě sondy ještě funguje, a tak NASA misi opět prodloužila. LRO bude pokračovat ve studiu povrchu a geologie Měsíce. Bude zvolena taková oběžná dráha, která mu umožní studovat nové oblasti - tentokrát daleko od pólů. Vědci chtějí prozkoumat hlavně místa, která se nacházejí ve věčném stínu na dně kráterů nebo pod převisy zhroucených lávových trubic nebo jeskyní. Zkrátka nepřijdou ani průzkumy impaktních kráterů a měsíčního vulkanismu.
Zdroje: NASA
