V současnosti se to na Marsu jen hemží “životem”. Na povrchu se pohybuje hned několik roverů NASA a na oběžné dráze se nacházejí vědecké a komunikační sondy USA, Číny, Indie a Arabských Emirátů. (délka blogu 10 min.)
Co je vlastně příčinou takového zájmu? Je to lehká dostupnost Rudé planety? Nebo spíš fakt, že se nápadně podobá Zemi - respektive některým vyprahlým pouštním oblastem?
Mars je naše nejbližší planeta, je poměrně dobře dosažitelná pomocí běžných výzkumných sond. Jejich cesta k Marsu trvá jen asi půl roku, poté, co startovaly tehdy, když se Mars a Země nachází v podobné fázi oběhu kolem Slunce). Toto startovací okno se nabízí zhruba každé dva roky. Pro srovnání - cesta k další planetě ve vnější části Sluneční soustavy (Jupiteru), trvá desetkrát déle.
Loňskou možnost vyrazit na Mars využily hned tři vesmírné agentury: NASA s Perseverance, Čína se sondou Tianwen 1 a Arabské Emiráty se sondou Hope.
Sonda Hope Probe
Arabská sonda má hrát na Marsu roli meteorologického satelitu. Chystá se monitorovat změny počasí na planetě. Kromě toho má sledovat distribuci vodíku a kyslíku v horních částech atmosféry Marsu (exosféra). Sonda Hope Probe se, doufejme, zaslouží o lepší pochopení souvislosti mezi změnami počasí ve spodní atmosféře Marsu a ztrátou vodíku a kyslíku z vyšších vrstev atmosféry. Mars je totiž planetou s příliš nízkou gravitací. Na rozdíl od Země stačí na Marsu kinetická energie některých lehkých molekul plynů na to, aby byla překonána první kosmická rychlost. Planeta Mars “netěsní”. Ztrácí tak vodík i kyslík, komponenty, ze kterých se skládají molekuly vody. Je to proces, který by mohl být kdysi zodpovědný za přeměnu planety vhodné pro život na chladnou poušť se suchou a řídkou atmosférou.
Sonda dorazila v pořádku k Rudé planetě a zpomalila, aby se dostala na oběžnou dráhu. Nachází se teď na protáhlé dráze, na které by měla nejméně dva roky provozovat svá vědecká pozorování. Vědecká fáze byla zahájena zhruba před týdnem - 14. dubna 2021.
Na Zemi už sonda poslala několik fotografií Marsu. Je mezi nimi například monochromatický obraz Cerberus Fossae, rozsáhlé oblasti, široké více než 1000 km. Rozlišení snímku je přibližně 180 metrů na pixel.
Obrázek můžete shlédnout zde:
https://admin.emiratesmarsmission.ae/uploads/CerberusFossae_f9fbdf9d0b.jpeg
(z důvodu nejasných práv k publikování používám link a ne samotnou fotografii)
Tianwen-1
Také čínská sonda se už od února nachází na oběžné dráze Marsu. Zatím nedošlo k odpojení přistávacího modulu. Čína se totiž rozhodla k pozdějšímu výsadku. Sonda nejprve zaujala svou vědeckou oběžnou dráhu, aby vybrala správné místo, které se bude hodit k přistání.
Někdy v polovině května se oddělí od orbitální části Tianwen přistávací modul. Orbitální část zůstane na oběžné dráze a bude se i nadále věnovat svým vědeckým cílům. Pokud se přistání roveru povede, bude Čína třetí zemí, které se podařilo dopravit nepoškozenou sondu na povrch Marsu.
Čínská vesmírná agentura zveřejnila snímky Marsu ve vysokém rozlišení. Jedná se o dvě černobílé fotografie s rozlišením 7 metrů na pixel. Byly pořízeny ve chvíli, kdy se sonda nacházela 350 km nad povrchem Rudé planety.
http://www.cnsa.gov.cn/english/n6465652/n6465653/c6811350/part/6786368.jpg
http://www.cnsa.gov.cn/english/n6465652/n6465653/c6811350/part/6786373.jpg
(z důvodu nejasných práv k publikování používám link a ne samotnou fotografii)
Ingenuity a Perseverance
Zatímco se orbitální sondy NASA soustřeďují na své vědecké úkoly a komunikaci roverů s pozemním řídicím střediskem, došlo na povrchu Marsu k další historické události. Na cizí planetě došlo k prvnímu autonomnímu letu dronu Ingenuity.
Přitom to není jednoduché - marsovská atmosféra je velice řídká. Přístroj má tedy k dispozici jen zlomek vztlaku, s jakým by mohl počítat na Zemi. K tomu se přidávají velice chladné noci, kdy teplota padá až k mínus 83 stupňům Celsia. V oblasti přistání sondy Perseverance je právě jaro. Přes den je relativně teplo - jen -23 °C.
Let dronu můžete vidět na následujícím videu:
Dron se nejprve vznesl do výšky 3 metrů, poté se pootočil a znovu přistál. Let byl autonomní, byl řízen palubními naváděcími, navigačními a řídicími systémy. Je to nezbytné - vzdálenosti nedovolí let ani sledovat přímo, ani řídit ze Země.
