Chemie v kuchyni - jak vyrobit vlastní umělou hmotu

Umělá hmota se vyrábí náročnými chemickými procesy. Jeden druh se ale dá vyrobit i doma v kuchyni. Příslušný recept je dokonce starý už několik set let. Středověká umělá hmota se dělala - z mléka. (délka blogu 5 min.)

Každý vynález má své vlastní dějiny - a v případě první umělé hmoty jsou to dějiny prošpikované legendami. Jedna z nich pojednává o kočce, která se procházela po pracovním stole v laboratoři švýcarského chemika Adolfa Spittelera. Přitom převrhla lahvičku s formaldehydem. Ten se měl vylít do misky, ve které měla kočka mléko. Mléko se srazilo - a připravilo kočkomilnému experimentátorovi překvapení.  Stala se z něj pevná, rohovitá hmota, která trochu voněla celuloidem. “Ta by se jistě dala nějak využít”, napadlo ho - a spolu s vědcem Wilhelmem Kirsche se pak pokusili vyvinout speciální psací destičku pro školní děti. Měla se barevně podobat listu papíru - a mělo se na ni dát psát tužkou. To všechno se událo v roce 1897. Zhotovit novou destičku se mimochodem nakonec nepodařilo. Přesto nezůstala jejich umělá hmota zapomenuta.

Středověká umělá hmota

Jednalo se přitom o nový objev daleko starší a velice podobné hmoty. První recepty jsou staré už téměř 500 let. V roce 1530 se měli v jednom z fuggerských domů setkat švýcarský obchodník Bartholomäus Schobinger a bavorský mnich Wolfgang Seidel. Mnich byl náruživým sběratelem - starých receptů. Rozmnožoval je vydával ve svých spisech. Tajemství zhotovení první umělé hmoty nazval …

“Výroba průsvitné hmoty, podobné hezké rohovině”

“Vezmi kozí nebo jiný nepříliš tučný sýr a nech ho celý den vařit. Pak se musí ochladit, aby se usadil jako hustá kaše. To bílé,co vypadá jako mléko a co plave nahoře, se musí vylít. To bílé, co zůstalo na dně - na to nalej vodu a znovu to necháš zvařit. Přitom to míchej, aby se znovu oddělila bílá tekutina. Opakuj to tak dlouho, než se přestane voda barvit do bíla. Na dně pak zůstane hmota, která je průsvitná a tuhá jako rohovina a vypadá jako tvaroh.

Nalož pak tento zbytek do dobře zahřátého louhu a natlač ho potom do formy. Formu pak ponoř do studené vody. Tím ztvrdne na kost a bude krásně průsvitný.

Když se udělalo všechno správně, dají se tak vyrobit stolní desky, nádobí nebo medailónky, prostě všechno, co člověk chce.

Ale pozor, musí se tomu dát tvar ještě když je to horké. Sotva to totiž ochladlo, nedá se to ohýbat, protože se to jinak roztříští jako sklo.”

Galalit

Název staré umělé hmoty se odvozuje ze slov “gala” (mléko) a “lithos” (kámen). Znamená tedy v překladu “mléčný kámen”.

Galalit je tvrdý syntetický plast vyrobený reakcí kaseinu a formaldehydu. Galalit ničím nepáchne, je nerozpustný ve vodě, nevyvolává alergie, je antistatický a relativně nehořlavý. Kromě komerčního názvu Galalit se lze setkat také s názvy syrolit, erinoid, neolyte, alladinit, karolith, inda, kyloid a ameroid.

Jeho výroba se zakládá na polymerizaci proteinových molekul pomocí methylenových molekulárních skupin, při kterém se odštěpuje voda. Ze sto litrů mléka se dá vyrobit 2,9 kg umělé hmoty. Surový kasein se usuší a rozemele. Prášek se pak smísí s plnidly a barvivy, jinými přísadami a nahřeje se. Vyšší teplota ho plastifikuje, takže se dá zformovat. Hotové výrobky se pak vkládají do formaldehydové lázně, kde vytvrdnou. Teplým vzduchem se pak usuší. Konečný materiál má řadu (výše zmíněných) vlastností. Jedna nepříjemná jeho využití trochu omezuje: je totiž nasákavý. Ve vodě bobtná a při následném vysoušení praská.

Až do třicátých let byl galalit velice oblíbeným materiálem. Dělaly se z něj knoflíky, šperky nebo třeba úchyty na příbory. V roce 1916 bylo na výrobu galatitu například použito 6 % celkové produkce mléka.  V dobách válek, když byl nedostatek jídla se jeho výroba samozřejmě omezovala - mléko bylo přeci jen potřeba jinde.

Po druhé světové válce pomalu upadá do zapomnění. Z nafty, která se na nějakou dobu stala neomezeným zdrojem, se začaly vyrábět další a další druhy nových umělých hmot. Ty měly ještě lepší vlastnosti než galalit.

Poslední dobou se ale začíná starý materiál dostávat znovu do centra zájmu. Ne všechno vyrobené mléko se totiž hodí na zpracování do potravin. Odhaduje se, že až 20 % mléka vykazuje “chyby”, které ho diskvalifikují k použití jako potraviny. Právě těchto dvacet procent by mohlo být využito na výrobu umělé hmoty. Daly by se z ní například zhotovovat vlákna a z nich oblečení. Jeden takový projekt má letos přejít do sériové výroby. Možná tedy v budoucnu budeme nosit - šaty z mléka.

Další zajímavé zdroje:http://www.deutsches-kunststoff-museum.de/rund-um-kunststoff/textbeitraege/info/do-it-yourself/rezept-zur-herstellung-von-kunsthorn,http://www.materialarchiv.ch