K tomuto článku mě inspirovala internetová diskuze s rodiči, kteří mají doma postižené dítko. Před všemi maminkami z této nejmenované stránky hluboce smekám a doufám, že jim tento článek zpříjemní večer.
Všechny maminky těchto dětí určitě ví, jak to všechno začíná. Když se celá rodina dozví, že čekáte dítě, tak se všichni hrozně těší na očekávaného potomka. Nikoho z nich ani nenapadne, že by se zrovna v jejich rodině mohlo objevit nějaké postižení.
V malém procentu se rodiče dozvědí již v těhotenství, že dítě nebude zcela v pořádku. V tomto případě si myslím, že se na to rodiče, tak nějak víc psychicky připraví.
V mnohem větším měřítku se, ale rodiče dítěte dozvídají správnou diagnózu i několik let.
Rodič dítěte se po diagnóze často sesype a skončí na antidepresivech nebo silnějších lécích. Často to bývá i z toho, že rodina dítě odmítá. Naše rodina nám radí se takového dítěte nejlépe zbavit a to ho strčit do ústavu. V řadě případů je to jistě nutné, ale v žádném případě to není nutné např. u dětí na vozíku, u mentálně postižených, atd.
Mnoho případů také končí tak, že rodina (víc generací dohromady) žije pohromadě ve velkém domě. Doma pak dochází k hádkám, neshodám a tak se trápí celá rodina. Babičce nebo dědovi se nelíbí výchova dítěte a stále si myslí, že ví všechno lépe a neustále rýpou a mají připomínky. Tohle rodičům postiženého dítěte určitě nepomůže.
Často se stává, že jeden z rodičů dítěte chodí stále do práce (častěji to bývá muž) a žena bývá doma na všechno sama. Žena doma vaří, uklízí, stará se o postižené dítě a odměnou jí může být stále nespokojený muž, který si mnohdy myslí, že je žena neschopná. Není se pak čemu divit, že se pak partnerka cítí jako služka.
Žena pečující o postižené dítě se mnohdy cítí jako otrok. Opravdu nepřeháním, to si nemyslete!
Když se rodičům narodí takovéto dítě, nezbývá jim nic jiného než se s tím prostě smířit a brát to jako fakt.
Rodiče nestandartního dítěte se vzdávají své stávající práce. Ztrácí přátele, rodinu, své koníčky, volný čas, chvilky s partnerem,… Je toho hodně.
Vše se točí okolo dítěte a rodič často zapomíná myslet taky sám na sebe. Někdy si rodiče připadají jako v rychle rozjetém vlaku, který se nehodlá zastavit.
S ubíhajícími léty se naučí vlak jen řídit, ale už nemohou změnit rychlost.
