Cestička k (britské) škole, (ne)známě se vine

Při svých podezřele častých a dlouhých návštěvách rodné české hroudy, jež si coby učitelka britské základní školy mohu blahosklonně dopřávat, se mě lidé často ptají, jak to tady vlastně s tím školským systémem funguje.

 

Místní školní rok nezačíná jako v srdci Evropy 1. září, ale zhruba někdy na začátku září. Datum se liší rok od roku, okrsek od okrsku, ba někdy i škola od školy. To aby v tom byl pořádek. Sjednocená je však struktura školního roku, který se skládá nikoli ze dvou pololetí, ale ze tří trimestrů. (Trvalo mi hezky dlouho, než jsem tohle slovo vyšťourala, tak si ho prosím považujte a hezky poválejte na jazyku, než budete číst dál.) Každý trimestr má své označení, a to Podzimní, Jarní a Letní. Zimní neexistuje, to asi proto, že tu žádná zima vlastně není. Trimestr se dále dělí na dvě části, zvané half term. 

Aby děti, ale především pedagogové, celý term ve zdraví přežili, jsou obě poloviny od sebe odděleny týdenním volnem. Díky tomu zde sice máme letní prázdniny jen šestitýdenní (školní rok končí zhruba kolem dvacátého července, opět je to individuální), ale ono to bohatě stačí. Zvlášť když člověk ví, že školní rok je pěkně prošpekovaný týdenními prázdninami, a tak je vždycky na co se těšit a nemusíme se jako čeští učitelé plazit školním rokem s jazykem na vestě, udržováni při životě a smyslech ojedinělými volnými dny.

Pro lepší srovnání prázdnin si dovolím předložit malou tabulečku (no ano, machruju, že jsem se naučila udělat tabulku ve Wordu):

	ČR	UK
Říjen
Prosinec
Únor
Březen/
Květen/červen	Prd

Jak jest vidno, co si utrhneme od huby v létě, naženeme během roku, a kdoví, jestli Česko nakonec ještě v počtu prázdnin nepředženeme. Přiznávám, že mi tento systém vyhovuje mnohem více než ten český, ačkoli úplným ideálem by podle mě bylo skloubit britský školní rok a české letní prázdniny. Jinak jsem ale samozřejmě velice skromné děvče.

A nyní k povinné školní výuce. Dle znění zákona jsou rodiče/opatrovníci  povinni zajistit, aby jejich dítko bylo vzděláváno ve věku od pěti do šestnácti let. Dítě musí dostávat školní vzdělání od trimestru bezprostředně po jeho pátých narozeninách, převážná většina dětí však stejně chodí do školy už ve čtyřech letech a pět svíček sfouknou z dortu někdy v průběhu "Reception".

Reception je první školním rok, který zhruba odpovídá naší první třídě, a děti se v ní učí číst, psát a počítat. Reception je sice ještě velmi hravá, ale už je to škola natvrdo. Po Reception následuje první třída, pak druhá, třetí atd. Lidem, kterým to přijde matoucí a nazývají Reception nesprávně jakousi „přípravkou“ a snaží se to porovnávat s českou první, druhou, třetí třídou atd., mohu na vysvětlenou sdělit pouze to, že je to celé jen v jiném pojmenování; a jestli první rok školy nazvu Reception nebo První třída, na faktu věci to prakticky nic nemění. Mohu-li použít citát Alberta Einsteina z dopisu Járu Cimrmanovi, je to jen „ping-pong with the words.“

Osobně si ale stále nemohu zvyknout na fakt, že místní děti nezačínají školu jen v září, jako je tomu v Čechách, ale později narozené děti, tzv. letňáci, do ní jdou třeba až v lednu. Je to proto, aby byli trochu vyzrálejší, nicméně se nemohu zbavit dojmu, že tyto děti budou, ač o pár měsíců zralejší, přesto trochu pozadu za těmi, co začali už v září. Jsem velmi ráda, že učím na škole, která tyto dvoje začátky školního roku zrušila a všechny děti, staré či mladé, začínají společně v září. Přestože je v britských školách naprostou samozřejmostí učit podle schopností dítěte – takže naprosto nepřichází v úvahu, že by celá třída řešila jeden příklad – připadá mi hrozná představa, že část dětí během podzimu naučím celou abecedu a potom začnu od ledna nanovo pro ty, co čerstvě přišli ze školky, zatímco starší děti už budou psát ve větách. Ale evidentně to jde, a jsou školy, co mají dokonce tři nástupy do roka, v každém trimestru jeden. To už podle mě musí být na bednu úplně.

Školní den tady trvá většinou od 9 do 15.30. Ta devátá ranní je záviděníhodná, ta půl čtvrtá odpolední nikoli. Vyučování probíhá zejména v těch nejnižších ročnících formou hry, ale i tak je ten den velmi dlouhý. Škoda, že si současný ministr školství Michael Gove myslí, že školní den je příliš krátký a chtěl by prodloužit učení a zkrátit prázdniny! (Jsou chvíle, kdy předčasné volby zní jako bezva řešení.)

Čas od času vznikne v Británii debata o tom, že děti začínají chodit do školy v nesmyslně raném věku, kdy na to ještě často nejsou fyzicky ani psychicky pořádně připravené. Studie navíc potvrzují, že kontinentální děti, které zahájí řádnou výuku až ve věku šesti, nezřídka i sedmi let, své britské vrstevníky během několika let nejen doženou, ale často i předeženou. A tak mně spolu s ostatními, kteří nad čtyřletými školáky kroutíme nevěřícně hlavou, nezbývá než doufat, že jednou vezme někdo rozum do hrsti a Británie se připojí ke starým dobrým kontinentálním praktikám. Ani s konzervativnovstí by se to totiž nemělo přehánět.